Sdílejte
Kdyby to byl film, byl by to trhák – nemocné dítě, zoufalí rodiče, nereálný úkol a ohromná vlna solidarity, která jej pomůže splnit, velké emoce a happyend. Jenže on to není film. Je to realita, je to každodenní život mladé britské rodiny. A proto happyend chybí.
autor Filip Nachtmann, Zuzeta
27.04.2018
Dvouletý Alfie Evans se narodil v Liverpoolu jako zdravé dítě mladých rodičů. V pěti měsících mu byla diagnostikována neznámá neurologická choroba degenerativního charakteru. Od prosince 2016 leží v kómatu v nemocnici, s dýcháním mu pomáhají přístroje, jeho stav je stabilizovaný a reaguje na podněty rodičů.

Stejně jako v případě Charlieho Garda, jehož osud pohnul celým světem přesně před rokem a za jehož rodiče se postavili i papež a Donald Trump, byly podle Alfieho ošetřujících lékařů vyčerpány všechny dostupné možnosti léčby, a proto podali k soudu návrh na jeho odpojení od přístrojů. Rodičům se podařilo vybojovat pro chlapce italské občanství a vatikánská nemocnice Bambino Gesù je dokonce ochotna uhradit veškeré náklady spojené s přepravou a následnou léčbou. I přesto ale soud tento týden rozhodl o odpojení chlapce od přístrojů. Proti vůli rodičů.

Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že je v Alfieho nejlepším zájmu nevystavovat ho další bolesti a umožnit mu důstojně zemřít. Upozornil také na předpokládané nevratné poškození mozku, které by výrazně ovlivnilo kvalitu jeho budoucího života. Rodiče, kteří s chlapcem tráví 24 hodin denně, ale i lékaři, se nicméně shodli, že dítě bolesti nemá a reaguje na jejich podněty. Jsou smířeni s tím, že by jejich syn byl postižený.
V pondělí byl Alfie odpojen od přístrojů. Proti všem předpokladům dosud dýchá sám, bez pomoci. Nemocnice a následně i soud odmítly poskytovat mu nitrožilní výživu, ale zároveň nesouhlasí s jeho transportem do Itálie.

Situace je tedy taková, že poblíž nemocnice je 24 hodin denně připravena lékařská helikoptéra a uvnitř nemocnice nechává stát zemřít hlady dítě, které samo dýchá. Nezpůsobuje mu ono zmiňované utrpení právě přístup státu? A co utrpení jeho rodičů? Ti pro něj chtějí jen jednu šanci. Šanci na život. Chtějí tak moc? Jak se vůbec dá žít s vědomím, že stát rozhodl o životě a smrti vašeho dítěte? Že lékař, do kterého vkládáte veškerou důvěru, podá návrh na jeho odpojení od přístrojů? Jak za vás může někdo rozhodnout, zda chcete, nebo nechcete mít postižené dítě? Jak se dá prožít zbytek života s otázkou "co kdyby..."? A komu vlastně v dnešní době patří naše děti?

V Česku by měl tento případ bohužel podobný průběh, s tím rozdílem, že k soudu by se ani nemusel dostat. Pacient, případně jeho zákonný zástupce, může s léčbou projevit souhlas či nesouhlas, o konkrétních medicínských možnostech a postupech ale vždy rozhoduje lékař. Pokud usoudí, že léčba již není možná nebo není ve prospěch pacienta, může sám rozhodnout o jejím ukončení bez souhlasu zákonných zástupců.
Jsou situace, kdy si říkám, zda si lékaři nehrají na Boha, zda ve jménu vědy neléčíme i případy, pro které by odchod byl přijatelnější alternativou. Případy, kdy tělo bude žít, ale kvalita života nejen daného pacienta, ale celé jeho rodiny, nebude mít s životem nic společného. Možná je to i Alfieho případ. Ale kdo z nás ví, jak bychom přemýšleli, pokud by pod těmi hadičkami leželo naše dítě? Já jen vím, že pokud by existovala naděje, sebemenší šance, chtěla bych ji zkusit. Za každou cenu.

V příběhu Alfieho Evanse i Charlieho Garda přijal roli Boha soudce Nejvyššího soudu, rozhodl o jejich smrti i o způsobu rozloučení – Gardovým nebylo umožněno vzít Charlieho domů ani na několik posledních hodin. Případ obou chlapců a jejich rodin už dávno není o lékařských posudcích a prognózách, ale o rodičovských právech a naději.

A o státu, který se rozhodl vzít na sebe úlohu Boha a měnit osudy lidí, jak se mu zlíbí.
Daniel Vávra @daniel.vavra
27.04.2018 17:00
V Británii se doktoři v nemocnici rozhodli zabít dvouletého chlapečka trpícího neznámou genetickou chorobou navzdory úsilí jeho rodičů vzít ho domů, nebo ho převést do jiné nemocnice v Itálii, která jim nabídla paliativní péči. Nemocnice jim ale dítě nechce dát, protože to by pro něj bylo utrpení a odpojila ho od přístrojů, aby zemřel. Podle doktorů má naprosto nenávratně poškozený mozek a bez přístrojů nepřežije.

Chlapeček se ale překvapivě drží a už tři dny se mu umřít vůbec nechce. Nemocnice ho ovšem pustit nehodlá, protože to by bylo týrání, zatímco nechat ho zemřít, to je cajk. Zastal se ho už i Papež, to ale soudruhům v UK je jedno. Dítě patří státu a musí zemřít.

Některým lidem se to ale moc nelíbí a tak začali před nemocnicí protestovat a jsou dost nasraní. A taky o tom začali psát na internetu. Velký bratr ovšem nespí a tak vydala místní policie toto prohlášení. Sledujeme co píšete a najdeme si vás... Čiré zlo. Tohle je opravdu obludné. Země, kde 20 let nikdo neřešil gangy znásilňující tisíce holčiček má najednou strašný zájem na tom zabít jedno dítě navzdory rodičům.

A snad úplně nejhroší jsou "liberálové" kteří chrochtají blahem jak je to super, že ten stát to dítě takhle humánně zabije a komu se to nelíbí je debil. Je neuvěřitelný kolik lidí je schopno zastávat naprosto zrůdné postoje, aby si nemuseli přiznat, že stojí na špatné straně.

EDIT: Alfie Evans v sobotu brzy ráno zemřel. Původní text necháváme beze změn.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM