Sdílejte
Začátkem srpna došlo v Afghánistánu k tragické události. Sebevražedný útočník zabil tři české vojáky. Byli to Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. Mnoho lidí včetně politiků okamžitě projevovalo soustrast rodinám padlých vojáků. Bohužel ve stejnou chvíli se zvedla i vlna negativních komentářů na adresu padlých vojáků a to nejen od veřejnosti, ale i od vedoucích představitelů některých politických stran. Konkrétně od předsedy SPD Tomio Okamury a od komunistů. Tito politici se projevili jako absolutní hyeny, které se neštítí sbírat politické body ani na tragické smrti vojáků a bolesti pozůstalých.
autor Lumír Němec
Komentář
14.08.2018
Komunisté kritizují přisluhovačství americkým imperialistům a žádají naše vystoupení z NATO, což není nic nového. Bohužel poté co jim ANO a ČSSD umožnily tichou účast ve vládě, jejich sebevědomí roste a jejich hlasy jsou více slyšet.

Okamura na to šel tradičně přes sociální sítě, kde formou jednoduchých holých vět, tak aby mu jeho příznivci rozuměli, kritizuje naše působení v Afghánistánu a také požaduje naše vystoupení z NATO a stažení našich vojáků zpět k ochraně našich hranic.
Oba dva tedy v podstatě říkají to samé a sází na populismus a neinformovanost. Jinak by museli svým obdivovatelům vysvětlit, že naše účast na zahraničních misích vyplývá z našeho členství v NATO. Je to součást kolektivní obrany, na které stojí aliance jako taková. V době krizí jsou právě zahraniční mise tou kolektivní obranou, která se snaží řešit problémy tam, kde vznikají, a ne až dojdou na naše území. Naše armáda bude v tomto smyslu vždy expediční, protože obrana proti napadení nebude začínat na hranicích České republiky, ale na vnějších hranicích NATO a někdy i za nimi. Takže neúčast na zahraničních misích znamená neúčastnit se kolektivní obrany, což se vlastně rovná vystoupení z NATO a ztrátě garance obrany republiky v případě nebezpečí. Co si budeme povídat, AČR by při současném početním stavu ubránila možná okres.
Během své služby jsem se mnohokrát dostal do různých krizových situací. Situace, která pro mě byla nejvíce děsivá, se neodehrála v Afghánistánu nebo Iráku, ale u nás doma. V roce 2008 byl zabit útokem sebevražedného atentátníka příslušník SOG Milan Štěrba a vážně zraněn Jiří Schams. Jakožto jejich nadřízený jsem musel sdělit rodinám tu nešťastnou zprávu. Nikdy v životě jsem necítil takovou bezmocnost jako ve chvíli, když jsem jim to musel oznámit. Viděl jsem, jak jsou zoufalí, ale nemohl jsem jim nijak pomoci. A přesně to samé zoufalství a šílenou bolest prožívají všichni pozůstalí po padlích vojácích. A do tohoto zoufalství rychle nastoupí politické hyeny a svými populistickými a tendenčními prohlášeními ještě přisypávají sůl do ran pozůstalým.

Uvědomují si tito pánové, jak bolestivě zasáhnou pozůstalé jejich výroky o tom, že smrt těchto kluků byla zbytečná a že jsme měli z Afghánistánu vypadnout? Určitě uvědomují, ale je jim to jedno, protože udělají cokoli, aby získali volební hlasy. Jinak by nemohli vypouštět svoje politické bláboly i v takové chvíli.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM