Sdílejte
Vysoké školy byly vždy místem, kde panovala myšlenková svoboda a kde si studenti ve věcných debatách tříbili své názory. Je tomu tak ale stále? Nebo se začínáme potýkat se stavem, kde jsou si na akademické půdě všechny názory rovny, jen některé jsou si rovnější?
autor Jan Palička, Matěj Trávníček
Komentář
23.05.2018
Mají být vysoké školy půdou, na které se svobodně střetávají a utkávají nejrůznější názory? Nebo mají být jakýmisi ideologickými vysílači, které šíří tu jedinou pravou a správnou pravdu? Právě zárodky tohoto střetu koncepcí můžeme v současné době pozorovat už i u českých vysokých škol. Obojí nelze, obě představy jsou totiž vzájemně naprosto neslučitelné.
Příkladem budiž děkan Filosofické fakulty Univerzity Karlovy Michal Pullmann, který se v nedávném rozhovoru pro Radio Wave nechal slyšet, že by vysoké školy měly podporovat ekologická a genderová hnutí. Jistě, každý má právo na vlastní názor. To bezezbytku a bezesporu platí i pro genderové a ekologické aktivisty. I jejich názory na vysokoškolskou půdu patří. Stejně jako to platí pro jejich názorové oponenty.

Tlak progresivní levice

Ideologie by však neměla být zaměňována za vědecké poznání. To jsme ostatně u nás již zažili za minulého režimu, kdy dogmata marxismu-leninismu nahrazovala vědecké poznání v řadě sociálně-vědních disciplín od politologie až po sociologii.
Sametová revoluce přinesla svobodu. Ta však mizí pod tlakem progresivní levice. Představme si, že student chce napsat absolventskou práci na téma: „Vliv dopadu ekologických spolků na ekonomiku a rychlost provedení dopravních staveb". Jak bude taková práce přijata na škole, která oficiálně podporuje ekologická hnutí?
České vysoké školy přitom nejsou izolovaným ostrůvkem v moři. Ideologická inspirace totiž příchází ze západu. Na tamních univerzitách, speciálně těch amerických, už řadu let dominuje moderní progresivistická levice. A její práce přináší své plody. Vysokoškolské kampusy se pod jejich aktivistickým vedením mění v pokusnou půdu ideologie politické korektnosti.

Daňový poplatník pláče

Na amerických univerzitách tak můžeme vidět demonstrace proti svobodě slova. Na prestižní univerzitě v Berkeley musela policie chránit pravicového aktivistu Mila Yiannopoulose před nenávistným davem, který chce na univerzitní půdě slyšet jen tu jedinou pravdu, tj. tu svoji.
Nebo jiný příklad z loňska. V Oxfordu místními regulemi zakázali studentům ptát se jejich spolužáků jiné barvy pleti, odkud pochází. Prý jsou totiž podobné otázky projevem rasismu. Podobné tresty za údajně nenávistné řeči (hate speech) se pak v západním světě stávají normou a nástrojem, jak zglajchšaltovat mladou generaci a náležitě ji přizpůsobit obrazu sociálních inženýrů.
V případě soukromých vysokých škol by nad tím snad šlo mávnout rukou. Nejde přece o veřejné peníze, tak co je komu do toho? V případě těch veřejných je však ostražitost na místě. Daňový poplatník přece veřejné vysoké školy financuje proto, aby vzdělávaly, ne proto, aby podporovaly nejrůznější politické směry a indoktrinovaly studenty.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM