Sdílejte
Připomínáme si výročí komunistického převratu. Před 70 lety se naše země ponořila znovu do marasmu totalitního režimu. Dnes nás to nijak nevzrušuje. Po euforických posametových letech jsme se s časem přelili do éry novodobé normalizace.
25.02.2018
Skutečnost, že současný premiér byl agentem StB nechává velkou část veřejnosti chladnou. Fakt, že prezident republiky vůbec poprvé od dob Gustáva Husáka vystoupí na sjezdu komunistické strany, taky prakticky nikoho nevzrušuje. Minulý režim je zkrátka pro spoustu lidí doba dávno minulá a zapomenutá. Zapomínat bychom ale neměli. A právě výročí února 1948 je skvělou příležitostí si osvěžit paměť.

Mýtus demokracie a demokratického tábora

Nad demokracií se u nás začalo smrákat bezprostředně po skončení II. světové války. Politická soutěž totiž byla omezena na strany sdružené v Národní frontě.
To pramenilo z přesvědčení, že jednou z chyb první republiky byla přemíra stran. Jak řekl prezident Beneš ve svém projevu 14. října 1945 v Mělníce: „Byli jsme si vědomi, že není nic vyššího a mravnějšího nad demokracii, nad demokracii spořádanou a výkonnou, a řekněme si zcela upřímně, že té bez redukování počtu politických stran dosíci nebylo možno."
Nový režim tak krom celé řady menších stran neumožnil existenci vůbec nejsilnější straně první republiky, agrárníků a to s odůvodněním na jejich údajnou kolaboraci s nacisty. Přitom celá řada agrárníků v čele s Ladislavem K. Feierabendem aktivně působila v exilu a dokonce i v exilové vládě. V novém zřízení však nebyli vítáni.

Únor jen logickým koncem tragédie

Únorové převzetí moci pak nebylo nějakým spontánním aktem, ale vyvrcholením plánu, který několik let s vydatnou pomocí Moskvy osnovali čeští komunisté. V porovnání s nimi si představitelé tzv. „demokratického tábora" počínali jako banda diletantů. Když přišlo na lámání chleba, podali demise a pak jen bezmocně přihlíželi, jak komunisté fakticky přebírají zemi a úspěšně tlačí prezidenta Beneše ke zdi až do bodu, kdy Klement Gottwald mohl zaplněnému Staroměstskému náměstí oznámit:
„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky... Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“
Klement Gottwald

Demokracie tehdy zanikla bez boje. Národ se podvolil. Rezignoval. A právě i současná rezignace a soudobé podvolování se cizím, demokracii nepřátelským ideologiím a tendencím, jsou varovnými znameními do budoucna. Fukuyamův konec dějin nenastal. Naopak znovu se potvrzuje, že pravdě byl blíže Ronald Reagan, když říkal: „Svoboda není od vyhynutí nikdy vzdálena více než jednu generaci."

Mějme to na paměti.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM