Sdílejte
Turecké prezidentské a parlamentní volby byly zlomové. Přinášejí definitivní odklon od sekulárního státu, který v zemi po první světové válce vybudoval její první prezident Mustafa Kemal Atatürk. Země se nyní vydává cestou prezidentského režimu pod taktovkou Recepa Tayyipa Erdogana, který prosazuje větší roli náboženství ve veřejném životě.
autor Jan Palička, Matěj Trávníček
Komentář
25.06.2018
Jedenáct let byl Recep Tayyip Erdogan tureckým premiérem a v roce 2014 se stal hlavou státu, která dokázala skrze Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) ovládat jím dosazené premiéry. To už nadále nebude potřeba, neboť úřad premiéra v Turecké politice s volbami končí. Prezidentem byl Erdogan navzdory mnohým průzkumům zvolen již v prvním kole, kde se mu podařilo dosáhnout nadpoloviční většiny 52 % hlasů. V parlamentu by pak jeho AKP měla mít pohodlnou většinu díky spojenectví s nacionalistickou MHP, se kterou kandidovala ve volební alianci.

Proč je Erdogan tak populární?

Není divu, že je Erdogan v Turecku populární. Jeho dlouhá vláda přinesla zemi ekonomický růst, který sice v posledních letech upadá, ale v dlouhodobém horizontu jsou to pořád impozantní čísla. HDP na hlavu se mezi lety 2002 a 2016 prakticky ztrojnásobilo, když vzrostlo z 3 660 na 10 862 USD v současných cenách. Jak připomíná Global Risk Insights, za vlády AKP zároveň klesl podíl lidí pod hranicí chudoby z 23 % na méně než 2 %.
Rob @minitrollcz
25.06.2018 08:37
Gratuluji Turkum, ze si zvolili cestu k islamskemu sultanatu, ktery se milovymi kroky vzdaluje od civilizace zapadniho strihu. Neni bez zajimavosti, ze pres 60 % Turku zijicich v Nemecku volilo prave Erdogana. Tolik k pristehovalcum, milujicim demokracii.
K tomu si připočtěme, že spousta Turků touží po silném vůdcovství a netrpí nějakými převelikými sentimenty k liberální demokracii. A konečně i prostý fakt, že sekulární kurz kemalistů vnímali mnozí jako potlačování náboženské svobody. Spoustě Erdoganových voličů tak nejde o politický islám, ale třeba i o pouhou možnost nosit šátek na vysokých školách, což měly v přederdoganovské éře dívky zakázáno.

Autoritářství na vzestupu

Erdogan si pak je i velmi dobře vědom toho, že je potřeba jít štěstíčku trochu naproti. Od neúspěšného pokusu o vojenský puč z léta roku 2016 tak vystupňoval tlak na média. Podle poslední zprávy Výboru na ochranu novinářů tak v Turecku sedí za mřížemi 73 novinářů a zemi patří v indexu svobody tisku, který každoročně sestavují Reportéři bez hranic, až 157. místo. Před Tureckem je i Lukašenkovo Bělorusko.
Ostatně v předvečer voleb bylo zadrženo šest Turků, kteří měli na sociálních sítích urážet prezidenta, a právě proti vzrůstajícím autoritářským tendencím hlavy státu se snažila voliče zmobilizovat turecká opozice. Avšak neúspěšně.
Karel Peka @karelpeka
25.06.2018 08:13
Po smrti Hindenburga (2.8.) převzal Hitler na zákl.zákona z 1.8. jako kancléř 19.9.1934 zbylé prezidentské pravomoci. V Turecku v ref. z dubna 2017 51,23% voličů schválilo, aby prez. mohl sestavovat vládu, vydávat dekrety a stanovovat rozpočet. 24.6.2018 pak dostal Erdogan 52,5%.
Se silným mandátem a jasnou většinou v zádech můžeme čekat, že v nejbližších letech bude erdoganovské Turecko ještě asertivněji vystupovat na mezinárodním poli. Erdogan si bude chtít splnit svůj dávný neo-osmanský sen, v rámci kterého Turecko opět dominuje zemím, které spadaly pod někdejší kontrolu Osmanské říše.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM