Sdílejte
Volební propad bavorské CSU a naopak razantní úspěch bavorských zelených vnímají mnozí jako výraz selhání protiimigračního tažení bavorských křesťanských sociálů. Realita je však mnohem plastičtější.
autor Matěj Trávníček
Komentář
16.10.2018

Horst Seehofer, představitel poražené CSU

Je pravdou, že CSU se dlouhodobě snaží rétoricky i prakticky vymezit proti migrační politice kancléřky Merkelové. Proto vyslala v lednu letošního roku bavorská vláda do terénu nově ustanovenou vlastní pohraniční stráž. Proto i přišel její lídr a spolkový ministr vnitra Horst Seehofer s vlastním plánem na řešení migrační krize. A ostatně i proto na bavorských úřadech visí od letošního června kříže, coby symboly křesťanského charakteru země.
Příčinou těchto rozporů je jednak skutečnost, že CSU byla vždy konzervativnější než její sesterská CDU, ale taky prostá taktika, jak zamezit nárůstu pravicové Alternativy pro Německo. A ačkoli například levicový týdeník Zeit slaví a mluví o "hořké lekci pro ostatní strany a možná i pro CSU", pomíjí to podstatné.

Co se vlastně stalo?

CSU sice zvítězila s volebním ziskem 37,2 % hlasů, ale zároveň zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1950. Druzí skončili se 17,5 % zelení, kterým takto dobré umístění prorokovaly průzkumy dlouhodobě. Třetí však překvapivě nebyla AfD, ale německá obdoba českých Nezávislých - Svobodní voliči, kteří získali 11,6 % hlasů. Čtvrtá AfD nakonec obdržela 10,2 % hlasů a až v závěsu za ní vládní sociální demokraté s pouhými 9,7 %. Do zemského sněmu pak pronikli ještě liberálové z FDP, kteří získali 5,1 % hlasů.
Povolební data pak ukazují, že se zeleným podařilo přetáhnout na 170 tisíc voličů CSU. Ještě více jich však přišlo od SPD. Pokud si navíc posčítáme zisky dvou levicových stran, tedy zelených a SPD, zjistíme, že pro levicové voliče nedopadly zrovna ideálně. Od prvních voleb v roce 1978, kterých se v Bavorsku zelení účastnili dokázali v součtu se sociálními demokraty získávat přes 30 % hlasů voličů. Kupříkladu v roce 1994 to bylo dokonce 36,1 % a ještě v roce 1998 pak 34,4 %. S přelomem nového milénia, pak v součtu tyto strany padly pod 30 % a letošní souhrnný zisk obou formací ve výši 27,2 % je pak dokonce nejhorším v dějinách. (Blíží se mu rok 2003, kdy získaly 27,3 % hlasů).
Teze, že co SPD ztratí zelení získají, přitom platí jen částečně. Situace je totiž komplexnější, protože voliči se přelévají i k a od dalších stran. Jediné, co tak stalo je, že zelení minimálně do příštích zemských voleb nahradí v pozici zemské jedničky levice sociální demokraty. A to si zasloužili. Na rozdíl od malomocné SPD se totiž dokázali jasně vyhranit a přinést vlastní témata, a dokonce se rétoricky přiblížili CSU, když podobně jako ona hráli na city a jedinečnost bavorské identity. Zelení tak slibovali chránit bavorskou vlast (ano, opravdu použili termín Heimat) před betonem a to například i zřízením třetího národního parku.
Petr Sklenář @SklenarPetr
15.10.2018 11:25
SPD přišla o polovinu svých voličů (1,32 mil. hlasů vs. 2,44 mil.). A její podíl klesl o 11 procentních bodů (9,7 % vs. 20,6%).
CSU přišla o desetinu svých voličů (5,05 mil. hlasů vs. 5,64 mil.). Volební výsledek klesl o 11 pb (37% vs 48%).

#Promiň 😉
#AnalytickáPoznámka

Fungovala tedy taktika CSU?

AfD se v průzkumech preferencí ještě v létě pohybovala okolo 14 % volební podpory. Nakonec získala 10,2 % a je tedy zřejmé, že CSU její kalkul ve vztahu k AfD vyšel. Dokázala velkou část voličů přesvědčit, že pokud nechtějí proimigrační politiku, jsou pro ně křesťanští sociálové alternativa. Navíc patrně zafungovalo i jasné vyloučení povolební spolupráce CSU s AfD, protože část voličů tak mohla vnímat hlas pro AfD jako vyhozený do koše.
Svým posunem doprava si však CSU odkryla levý bok a střed, na který nemilosrdně zaútočili zelení a Svobodní voliči. A právě v tom tkví past, ve které se ocitla CSU. Je z jedné strany obležena levicí, z druhé Svobodnými voliči a dalšími centristy a ze třetí AfD. Už dávno totiž neplatí poučka dlouholetého vůdce Franze Josepha Strausse, že napravo od CSU je jenom zeď.
Pokud tedy CSU udělá krok směrem doprava, ztrácí vlevo i ve středu. Krokem do středu, ztrácí na křídlech a krokem doleva, zase vpravo. Je to zdánlivě neřešitelná situace, kterou dále komplikuje postupující fragmentace společnosti. Řešením může být snaha o rozkročení, které spolu se silným leadershipem nabídne i výrazné osobnosti, které budou schopny oslovovat voliče s různorodými preferencemi témat, od ochrany životního prostředí, přes sociální politiku až po bezpečnost. CSU si však při rozkročení musí dávat pozor, aby se z ní nestala beztvará améba. Stranické špičky rozhodně mají, o čem přemýšlet.
Matěj Trávníček @MatejTravnicek
15.10.2018 18:36
Drobný graf k bavorským volbám. Vhodný pro všechny, kteří křepčí, jak skvěle uspěli zelení a jak bavorští voliči odmítli politiku CSU.

Soumrak Merkelové?

Bavorské volby přinesly nezdar CSU. Už 28. října se však volí v Hesensku. To dnes spravuje koalice CDU a zelených a průzkumy veřejného mínění věští křesťanským demokratům nejhorší výsledek od roku 1966 a sociálním demokratům pak dokonce od roku 1946. Naopak i v Hesensku se očekává podpora zelených na hladině 18 % voličské přízně. Zajímavé je to proto, protože tamní buňka CDU patří k těm „poslušným" vůči Angele Merkelové. Hesenská katastrofa tak může být dokladem hlubšího problému a ukázkou, že je jedno, jestli jsou lokální zástupci CDU/CSU pro nebo proti Merkelové, protože voliči se od nich odklánějí tak jako tak.

CDU přitom v prosinci čeká stranický sjezd, na kterém by mohla kancléřka Merkelová nalézt vyzyvatele, který by dal bloku CDU/CSU nový impuls a naměřoval obě unionistické strany zpět k vyšším hladinám volební podpory.
Ostatně skutečnost, že kancléřka ztrácí pomalu půdu pod nohama dokládá i to, že v zářijové volbě šéfa poslanecké frakce CDU/CSU v německém spolkovém sněmu neuspěl kancléřčin favorit Volker Kauder, ale nevýrazný technokrat Ralph Brinkhaus.
Uvidíme, jak to v Hesensku nakonec dopadne, ale zdá se, že osud kancléřky Merkelové se pomalu naplňuje. Ostatně po třinácti letech v čele země a osmnácti v čele CDU se není čemu divit. Podobně dlouhou expirační lhůtu měli i státníci jako Winston Churchill, Konrad Adenauer nebo Charles de Gaulle. Mimořádné a obdivuhodné naopak je, že se Merkelové daří na výsluní moci držet tak dlouho.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM