Sdílejte
S nástupem prezidenta Donalda Trumpa končí období, kdy se svět k sobě přibližoval. Teď oficiálně vstoupil do obchodních válek.
Komentář
07.03.2018
Je to více než rok, co selhala dohoda TTIP, která měla umožnit téměř volný obchod mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Tentokrát ji nepohřbili nejrůznější aktivisté v EU, kteří upozorňovali například na to, že USA zaplaví evropský trh chlorovanými kuřaty, ale samotný prezident Donald Trump, pro kterého nebyla smlouva výhodná. Prezidentovo vyjádření ale vzápětí začali „žehlit" jeho ministři, kteří chtěli vyjednávaní ohledně této smlouvy obnovit.
Vše je ale zase jinak. Trump se místo toho vydal cestou protekcionismu. V lednu schválil zavedení vysokých cel až ve výši 50 procent vůči dovozům praček a solárních panelů. Nyní dochází k implementaci cel ve výši 25 procent na ocel a 10 procent na dovoz hliníků. Na toto opatření reagoval šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, který oznámil, že nebude nečině sedět a doporučí vytvoření seznamu amerického zboží, vůči kterému se zavedou odvetná cla. Toto vyhrožování nemělo na Trumpa žádný efekt. Pohrozil, že v takovém případě by reagoval zavedením cel na evropské automobily.
Svět tak oficiálně vstoupil do obchodních válek, které mohou mít značně negativní efekt na mezinárodní obchod, ale také na diplomatické vztahy. Zatímco v minulosti se organizaci WTO dařilo snižovat obchodní bariéry a celý svět se globalizoval a spojoval, tak s prezidentem Trumpem dochází k opaku. Strategie „America First" prosazována Trumpem přitom může poškodit výrazně i americké firmy.
Zavádění dalších cel je především obrovskou ranou pro společnosti, které s tímto zbožím obchodují – kontrakty nebudou moci kvůli rozhodnutím politiků, kteří se „střílejí do vlastní nohy", realizovat. Cílem obchodu přitom není toho druhého podvést. Firmy obchodují, protože je to pro ně oboustranné výhodné. Je to spolupráce, ze které obě strany vydělávají.
Evropané tak neprodávají levnější ocel a jejich zpracovatelé v USA budou muset odebírat dražší ocel od amerických výrobců. Na levnější oceli přitom vydělávají ve Spojených státech stavební firmy, výrobci automobilů nebo letadel. Tito průmyslníci zaměstnávají odhadem 6 milionů lidí, zatímco v sektoru výrobě oceli je zaměstnáno jen 140 tisíc lidí.
Uzavření trhu a ochrana vlastních firem se žádné zemi neosvědčila. Problém u takového přístupu je ten, že výrobu převezme nikoliv nejefektivnější firma, ale ta, která má díky státu vytvořené výhody. Byla to právě celní politika zemí Latinské Ameriky, která zabránila jejich ekonomickému rozvoji, i když se řada z nich před druhou světovou válkou blížila hospodářské úrovni Spojených států. Netřeba také připomínat, že efektivitu protekcionismu vyvrátil už na počátku 19. století ekonom David Ricardo nebo i francouzský myslitel Frédéric Bastiat.
Protekcionismus je fakticky cestou k socializaci hospodářství a jde o destrukci hodnot, na kterých stojí kapitalismus. Je tak značně paradoxní, že proti kapitalismu vystupuje země, která byla v minulosti jeho největším obhajovatelem.
„Na levnější oceli přitom vydělávají ve Spojených státech stavební firmy, výrobci automobilů nebo letadel. Tito průmyslníci zaměstnávají odhadem 6 milionů lidí.“

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM