Sdílejte
Většina komentátorů a novinářů by ve svém šablonovitém uvažování světa stále ráda viděla Rusko jako hlavního soupeře Spojených států amerických. Ke vzkříšení animozity z dob studené války neváhají využít každé příležitosti k oživení starého bipolárního rozložení světa. Více než patrné to bylo z reakcí na poslední summit prezidentů Trumpa a Putina v Helsinkách. Doba je ale jinde.
autor Martin Slaný
Komentář
23.07.2018
Navzdory tužbám těchto intelektuálů se svět za posledních téměř 30 let politicky výrazně proměnil a neméně významně se změnil i ekonomicky. Změnilo se i postavení, síla a zájmy jednotlivých velmocí. Trefně to vystihl v nedávném komentáři dr. Weigl:

Rusko jako největší ekonomický konkurent USA? Už dávno ne...

„Rusko dávno není pro USA globálním soupeřem a vyzyvatelem, byť se tak někdy samo halasně tváří. Dnešní antagonismy jsou jinde. Evropa a Čína jsou z hlediska amerických zájmů daleko problematičtější.“
Jiří Weigl

Spojené státy ve své politice vždy významně sledovaly ekonomické zájmy a s rozpadem bipolárního světa váha ekonomické roviny diplomacie ještě posílila. Zajímavý a nekompromisní pohled v této souvislosti podávají data o ekonomické síle (tj. celkové velikosti HDP, nikoli ekonomické vyspělosti) jednotlivých zemí. Spojené státy si historicky drží z minulého století prvenství největší světové ekonomiky. Postavení a váha jejich soupeřů a tím i relativní váha Spojených států samotných se ale rychle proměňuje.
Ještě v polovině 80. let byl co do velikosti hrubého domácího produktu po Spojených státech (velikosti tehdejšího HDP byla 4,3 bilionu amerických dolarů) na druhém místě Sovětský svaz s přibližně poloviční velikostí HDP oproti USA (2,2 bil.). Třetí byla v roce 1985 japonská ekonomika (1,4 bil.), s přibližně třikrát menší ekonomickou silou, navíc Japonsko od druhé světové války nebylo žádným mocenským soupeřem USA. Následovalo Německo (0,7 bil.) a Francie (0,6 bil.). Čínská ekonomika byla s tehdejšími 0,3 biliony dolarů, tedy jen asi 7 procenty amerického HDP, v celosvětovém žebříčku až na devátém místě.
Dnes je pořadí i váha jednotlivých zemí zcela jiná. Jednak pomalu klesá relativní váha USA ve světové ekonomice – v roce 1985 to bylo 26 procent, dnes 23 a předpovědi na rok 2023 počítají s 21 procenty, ale změnil se i hlavní soupeř, který dál významně sílí.
Rusko sice zůstalo vojenskou velmocí (a tím pádem zůstává i ve hře na poli zahraniční politiky) a svou rozlohou je i nadále největší zemí světa zasahující do řady citlivých regionů, ale z ekonomického hlediska není již pro Spojené státy žádným soupeřem. Rusko je se svým HDP o velikosti 1,7 bil. dolarů až jedenácté, těsně před Jižní Koreou a Španělskem. Naopak čínská ekonomika razantně posílila (viz graf 1) a dnešní HDP Číny dosahuje 14 bilionů dolarů, tedy zhruba 70 procent velikosti amerického HDP. Třetí zůstává Japonsko s 5,2 biliony (25 procent amerického HDP), následuje Německo s 4,2 biliony a Británie s 2,9 biliony dolarů (viz tabulka 1). V první desítce žebříčku ekonomických velmocí jsou čtyři evropské země (Německo, Británie, Francie a Itálie). Současná EU-28 představuje HDP o velikosti 19,7 bilionů dolarů, tedy téměř velikost americké ekonomiky (96 procent).
Prognózy potvrzují trend posledních desetiletí, kdy čínská ekonomika razantně posiluje. Ještě v roce 1990 bylo čínské HDP ani ne na 7 procentech amerického, na začátku milénia to bylo skoro 12 a nyní už téměř 70 procent. Predikce Mezinárodního měnového fondu počítají, že čínská ekonomika dosáhne v roce 2023 88 procent velikosti americké ekonomiky. Síla a proměna ekonomických center světa možná lépe objasňuje, proč Trump (možná kontroverzně, ale rozhodně nekompromisně) v duchu americké tradice hájí ekonomické zájmy své země a nevěnuje tolik pozornosti Rusku, které pro něj nepřestavuje žádné ekonomické nebezpečí, a proč naopak tolik pozornosti věnuje, zejména v ekonomických věcech, Evropě a Číně.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM