Sdílejte
Syrská armáda se s podporou Íránu a Ruské federace chystá dobýt severní provincii Idlíb, poslední velkou baštu protirežimních, většinou sunnitských a dnes silně islamistických sil. Cílem však není jen ovládnout zpět vzpurnou provincii, ale pokračovat v etnicko-náboženské proměně celé země.
autor Tomáš Pojar
Komentář
18.09.2018
Již dnes se režimu podařilo změnit demografickou strukturu Sýrie – oslabit většinové sunnity a posílit tak menšinové, šíitům blízké a po desetiletí vládnoucí Alavity. Assadův režim sunnity systematicky vyhání ze svých domovů a znemožňuje jejich návrat. Stejně tak do země v podobě milic a jejich rodinných příslušníků importuje šíity z Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a Íránu.
Naprostou většinu syrských uprchlíků v Turecku a v Evropě tvoří právě tamější sunnité, kterým se podařilo dostat ze země směrem na sever. Další desítky tisíc lidí se daly do pohybu díky právě začínající ofenzívě a daleko větší množství se jich na cestu ještě vydá - na sever, směrem do Turecka a pak, bude-li jim to umožněno, dále do Evropy. Včetně pravověrných islamistů.
Syrsko-rusko-íránskou vojenskou mašinérii lze dnes jen těžko zastavit. Její úspěch však rozhodně není, nejen ve světle migrační krize, v našem zájmu. Stále platí, že na blízkovýchodních bojištích nejde většinou o válku mezi silami dobra a zla ale o soupeření sil horších s těmi ještě horšími. Dobrá řešení tam z našeho pohledu, bohužel, velmi často neexistují. O Sýrii to platí dvojnásob.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM