Sdílejte
Případ zatčení a odsouzení britského aktivisty Tommyho Robinsona je smutnou ukázkou toho, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Britská justice, ve snaze uchránit liberálně demokratické hodnoty, se dopustila snad všech myslitelných chyb. Posílila přesně ty společenské tendence, které chtěla potlačit, a navrch vytvořila asi nejnevhodnějšího hrdinu, jakého si lze představit.
Komentář
01.06.2018
V Česku znal jméno Tommy Robinson do minulého týdne málokdo. Pseudonym, pod kterým vystupuje pětatřicetiletý rodák z britského Lutonu, vlastním jménem Stephen Christopher Yaxley-Lennon, znali nejspíše jen členové tuzemské protiislámské scény, kde Robinson platí za významnou zahraniční osobnost. Když ale do českých médií pronikla zpráva o tom, že Robinson byl před budovou soudu v Leedsu zatčen a následně ve zkráceném řízení odsouzen ke třinácti měsícům vězení nepodmíněně, začalo se o něm hovořit jako o oběti zvrácené politické korektnosti, symbolu boje za svobodu slova a hrdinovi těch, kteří nechtějí nástup nové totality. Do hrdiny má ale Tommy Robinson sakra daleko.

Z Tommyho Robinsona se stal mučedník a hrdina. Toho z něj paradoxně vytvořili ti, kteří proti němu bojují.

Robinson, který si svou přezdívku zvolil po nechvalně proslulém fotbalovém chuligánovi, proslul hlavně jako zakladatel krajně pravicové strany English Defence League, jejíž mnozí členové se ani nijak netajili tím, že jsou otevřeně rasističtí. Se zákonem se nyní Robinson rovněž nedostal do křížku poprvé, naopak byl u britské policie takřka „štamgastem" a vzhledem k úzké spolupráci s německým hnutím Pegida nejen u britské. Ve svém bohatě popsaném trestním rejstříku má několik trestů za různé rvačky, ale například i za pokus o ilegální vstup do USA s cizím pasem. Mezi jeho časté prohřešky patří i pohrdání tresty, které mu již byly uloženy (například zákaz účasti na demonstracích) a porušování podmínek podmíněně odloženého výkonu trestu, což je případ i jeho zatčení a následného rychlého odsouzení (respektive přeměny podmíněného trestu v trest odnětí svobody) v Leedsu.
Podmínka, kterou Robinson porušil jednáním naplňujícím skutkovou podstatu trestného činu pohrdání soudem, mu přitom byla uložena za pohrdání soudem v té samé věci o několik měsíců dříve. Konkrétně se jednalo o trestní řízení se skupinou muslimů, obžalovaných ze znásilňování nezletilých dívek. Poprvé byl Robinson, jak vyplývá z rozsudku a jeho odůvodnění, odsouzen ke 13 měsícům podmíněně za to, že z průběhu soudního řízení pořizoval živý záznam na Facebook, v němž říkal, že obžalovaní jsou znásilňovači a muslimští pedofilové. Soudce v rozsudku apeloval na to, že meritem věci je to, že Robinson s velkou základnou sledujících na sociálních sítích, zcela očividně a záměrně nectil presumpci neviny a jeho veřejné výstupy mohly ovlivnit i mínění poroty, která v případu rozhodovala. V uložené podmínce Robinson dorazil k dalšímu soudnímu jednání a opakoval to, za co již byl odsouzen. Nešlo tedy o „novináře, který byl bezdůvodně umlčen a podezřele rychle odsouzen", ale o aktivistu, kterého semlelo soukolí britské spravedlnosti, tak jako by semlelo každého, kdo by se zachoval stejně.
Tomáš Pajonk @TomasPajonk
01.06.2018 09:37
Jsem pro svobodu slova. Nechci aby stát postihoval lidi, kteří pálí Korán, kálí na vlajku, jí šunku před mešitou, či jsou verbální hulváti. Hulváty má postihnout společnost, ne věznice.

VB vs Tommy Robinson, ale není o svobodě slova a projevu.
Fakta vs Emoce - Tommy Robinson | Tomáš Pajonkpajonk.cz
Pravdou je, že Tommy Robinson skončil ve vězení za něco, co se může jevit lidem, kteří se příliš nevyznají v trestním právu, natož pak v tom britské, jako banalita. Nicméně rozhodně to není tak, že by trest přišel jako blesk z čistého nebe. Naopak, Robinson moc dobře věděl, do čeho jde a jaká jsou rizika jeho počínání. Vzhledem k jeho minulosti a cíleném budování image protisystémového rebela by vlastně ani nebylo s podivem, kdyby se ukázalo, že se vlastně zatknout chtěl nechat. Lepšího PR a rapidního nárůstu podpory jeho aktivit se mu dostat nemohlo. Z lokálního aktivisty se stal symbolem něčeho většího a to takřka z minuty na minutu. Tak či onak, pohybování se na tenkém ledě bylo Robinsonovi vždy vlastní a není to poprvé, co na něj doplatil.
Smutným výsledkem celé kauzy je ale fakt, že se opět ukázalo, jak těžkopádně a kontraproduktivně probíhá nejen ve Velké Británii, ale i v celém západním světě, boj o zachování liberální demokracie. Po Robinsonově zatčení a odsouzení, které nezasvěceným skutečně může připadat jako exemplární a nepříliš pochopitelný trest, se nelze příliš divit tomu, že se lidé napříč Evropou bouří, že člověk nemůže kritizovat islám a informovat o zločinech spáchaných jeho vyznavači, byť realita rozhodně není takto černobílá. Vyvolalo snad Robinsonovo zatčení kýžený sociální smír a potlačilo extremistické nálady? Ne, právě naopak. Podařilo se britské justici odprezentovat Robinsona jako člověka, který za opakované protizákonné jednání obdržel trest zcela v mezích zákona? Ani omylem, podařilo se jí jen uměle vytvořit mučedníka. S grácií slona v porcelánu se Britům povedlo uškodit tomu, za co chtěli bojovat, více než všem ruským dezinformátorům dohromady. Pokus o obranu hodnot liberální demokracie skončil asi stejně úspěšně jako když se někdo postaví násilníkovi se zbraní v ruce a v rámci sebeobrany se střelí do obou nohou. Jisté je jedno, Robinsonů bude přibývat. Kéž by nepřibývalo i zcela zfušovaných postupů vůči nim.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM