Sdílejte
Málokterá eurounijní legislativa je v posledních měsících tak diskutovaná jako takzvaný Dublin IV. Snaha o revizi a reformu azylového a migračního systému vzbuzuje emoce v celé Evropě, přičemž Česko patří k těm členským státům EU, které se proti navrhovaným změnám vymezují nejostřeji. O tom, jak může kontroverzní nařízení změnit naše životy, diskutovaly vybrané osobnosti na půdě Poslanecké sněmovny.
Zpravodajství
07.06.2018
Migrace patří v rámci Evropské unie k těm nejožehavějším tématům. Uprchlická krize v roce 2015 jednoznačně ukázala, že příliv migrantů do Evropy bude do budoucna jedním z největších problémů, s nimiž bude Evropa konfrontována. V současné době nejvíce diskutovaným potenciálním řešením je revize nařízení upravujícího azylovou a migrační politiku nazývaná Dublin IV. O návrhu, který budí četné kontroverze, diskutovali na semináři nazvaném Dublin IV – Jak se ubránit masové migraci konaném v Poslanecké sněmovně poslanec Jan Skopeček, europoslanec Jan Zahradil, výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl, ředitelka odboru azylové a migrační politiky Pavla Novotná, bývalý velvyslanec v Polsku a Rakousku Jan Sechter a místopředseda výkonné rady Institutu Petra Fialy Pravý břeh Ondřej Krutílek.
Dublin IV si klade za cíl reformovat azylový a migrační systém a vytvořit jednotný relokační mechanismus včetně systému sankcí za jeho nedodržování. Hybatelem postupu v projednávání Dublinu IV by se mohla stát Itálie, kde nově zformovaná vláda má relokaci imigrantů jako jednu z programových priorit. Poslanec Jan Skopeček v diskusi uvedl, že není příliš optimistický ohledně toho, že by se Česko mělo v diskusích o budoucí podobě evropské azylové politiky spoléhat na státy Visegradské čtyřky. „Poláci kupříkladu nemají řešení migrace jako prioritu, spíše je teď zajímá záměr EU omezit jim příspěvky na společnou zemědělskou a kohezní politiku," komentoval situaci Skopeček.
Podle europoslance Jana Zahradila není Dublin IV jen o přerozdělování migrantů, ale jde o komplexní záležitost zasahující zásadním způsobem do suverenity států a jejich výsostného práva rozhodovat o tom, kdo a za jakých podmínek obdrží povolení k pobytu, azyl nebo občanství. „Jsou to privilegia, ne nároky. Důvody k přijetí Dublinu IV jsou veskrze ideologické, architekti integrace a eurofederalismu se tímto krokem chtějí přiblížit vysněnému modelu, kde se centrálně rozhoduje o všem," komentoval pozadí přijímání Dublinu IV Zahradil. „Podstata je ale realpolitická, přímořské státy spolu se státy, které byly v minulosti koloniálními velmocemi a státy, které v poválečném období importovaly lehkou pracovní sílu, se s přílivem migrantů potýkají logicky mnohem více. A tyto státy se pokouší tento problém hodit na ty, kterých se to netýká," dodal Zahradil s tím, že ti čeští politici, kteří volají po hlubší integraci do tvrdého jádra EU, zároveň chtějí i tento způsob řešení migrační otázky.
Výkonný ředitel IVK a někdejší vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl hned na úvod svého příspěvku řekl, že migrační krize neskončila, jen je veřejnost ukolébávána politiky a médii. Současná situace je pak jen přestávkou danou stoupajícím odporem veřejnosti. „Masová migrace je prioritou pro evropské elity, které chtějí přetvořit Evropu podle pokrokářské levicové ideologie a převychovat její obyvatelstvo," řekl Weigl. „Migrační krize je vším jen ne spontánním pohybem osob vyvolaným válečnými konflikty nebo klimatickou změnou. To, když se média a politici pokoušeli tuto verzi občanům nalhat bylo ukázkou jejich hlubokého pohrdání inteligencí lidí," pokračoval. Weigl dále upozornil na nutnost rozlišovat individuální migraci a udělování azylu, kterou považuje za prospěšnou a přirozenou od migrace masové. „Není pravda, že migrace je řešitelná jen na celoevropské úrovni. Dublin IV je falešným receptem na umělý problém, jeho přijetí by bylo popřením smyslu našeho členství v EU, Česko by se stalo protektorátem, kterému by bylo diktováno složení a podoba vlastního obyvatelstva," zakončil nekompromisně Weigl.
„Celá agenda Dublinských dohod od samého počátku vznikala proto, aby se zamezilo dřívější praxi žádání o azyl ve více členských státech najednou a s tím spojenými podvody s identitou žadatelů. Myšlenka toho, že o azylu bude rozhodovat první stát, jehož hranici žadatel překročí, měla zároveň motivovat i státy na vnější hranici EU, aby měly migraci pod kontrolou," vysvětlila historické pozadí vzniku předchozích verzí Dublinu ředitelka odboru azylové a migrační politiky MVČR Pavla Novotná. Podle Novotné byly tyto podmínky pro Česko v době jeho vstupu do EU velmi výhodné. Problém nastal, když hraniční státy samy přestaly pravidla dodržovat. „Dublin IV nic nevyřeší, ať jsou v něm kvóty a sankce nebo ne. Co by bylo potřeba vyřešit je samotný proces udělování azylu a jeho zefektivnění a hlavně proces navracení neúspěšných žadatelů. Dobrovolná solidarita v Evropě fungovala, viz válka na Balkáně, nicméně zvrtlo se to v povinnou solidaritu absolutní pro všechny, kteří přijdou. To je něco úplně jiného. Situace z roku 2015 se nesmí opakovat," varovala Novotná.
Bývalý český velvyslanec v Rakousku Jan Sechter popsal, jak během čtyř let svého působení ve Vídni měl možnost sledovat proměny rakouské politiky, na níž měly otázky migrace zásadní vliv. „Rakousko bylo první zemí, která si uvědomila, že přerozdělování nikam nevede. Zažili to na vlastní kůži. Pokus o vlastní kvóty na rozdělení žadatelů o azyl po celém Rakousku selhal. Většina migrantů se stejně stáhla do velkých měst," řekl Sechter. Bývalý diplomat zároveň zmínil, že nechápe, proč vlastně Dublin IV vzniká. „Dublin III fungoval, o žádné revizi se nemluvilo. Pak na plénu europarlamentu promluvili zároveň Angela Merkelová a tehdejší francouzský prezident Hollande, řekli, že Dublin III je obsolentní a nejednou je to téma," podivil se nad vývoje událostí Sechter. „Zajímavostí je i to, že v Řecku do roku 2013 nebyla podaná jediná žádost o azyl, dokonce k tomu neexistoval ani příslušný úřad. To je důkaz totální nepřipravenosti na migrační vlnu," dodal Sechter.
Všichni diskutující se shodli na tom, že zásadní vliv na vývoj jednání o Dublinu IV budou mít volby do evropského parlamentu příští rok. „Je důležité tam zvolit zástupce, kteří budou hájit národní zájmy a nevymění je za nějaké dotace a teplá křesla v Bruselu, EU je potřeba odideologizovat a navrátit jí do podoby modelu výhodné spolupráce, ne z ní dělat nadřízený diktující orgán," řekl Weigl. „Od europarlamentu nemůžeme momentálně čekat nic, jsme tam v menšině a nepřiznaná aliance eurolidovců a eurosocialistů si stejně vždy prosadí své. Vývoj nálad ve společnosti nicméně ukazuje, že frakce EPP a S&D přijdou o svou nadvládu. U toho bych rád byl," uvedl Jan Zahradil a naznačil tak svou opětovnou kandidaturu do europarlamentu.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM