Sdílejte
Premiér Andrej Babiš za sebou nemá právě nejšťastnější týden. V kauze možného přijetí či nepřijetí padesáti syrských sirotků se mu podařilo znemožnit se a to hned dvakrát. Nejprve dle svých slov skočil na špek samotné iniciátorce nápadu Michaele Šojdrové, poté naletěl jakési představitelce humanitární organizace, která dost možná ani neexistuje. To zamrzí takhle před volbami.
autor Jan Palička
Komentář
21.09.2018
Andrej Babiš si vždy zakládal na své image úspěšného manažera, kterému se vše daří a jako pověstný král Midas na co sáhne, to promění ve zlato. V uplynulém týdnu nicméně pečlivě budovaný obraz doznal jistých trhlin. Babišovu PR týmu tak těsně před volbami přibude práce s nápravou premiérovy pošramocené reputace.

Co je horší než nechat se napálit? Nechat se napálit dvakrát.

Vše začalo poměrně nevinně se tvářícím návrhem europoslankyně Michaely Šojdrové, že by Česko mohlo přijmout 50 sirotků ze Sýrie. Málokdo čekal, jakou bouři na české politické scéně tento návrh vyvolá. A značnou měrou k tomu přispěl sám Babiš tím, že prakticky ihned, jak se o návrhu dozvěděl, ho razantně odmítl s tím, že žádné osiřelé Syřany přijímat nebudeme a tečka. Když se ale ukázalo, že v případě hypotetických malých dětí, které přišly o rodiče, nevnímají Češi jejich tvrdošíjné odmítání tak pozitivně jako u uprchlíků dospělých, ba co víc, mnozí tento přístup považují za necitlivý, musel Babiš svá slova mírnit.
Nastalou situaci se Babiš pokusil dostat pod kontrolu prohlášením, že vlastně jen skočil na špek Šojdrové, z jejíž strany šlo jen o vychytralý předvolební tah. Ať už lidovecká europoslankyně svým počínáním sledovala cokoliv, na Babišově chování v předvolebním kontextu nic chytrého, natož pak vychytralého není, ba naopak. Pak to začalo vypadat, že se Babiš může začít radovat. Za jeho názory i jeho samotného se v komentáři publikovaném na serveru Lidovky.cz postavila autorita v podobě Taťjany Horákové, prezidentky organizace Mezinárodní dětský kříž. Jedinou drobnou vadou na kráse je fakt, že o organizaci nikdo neslyšel a prezidentku Horákovou nikdo neviděl.
Honza Palička @HonzaPalicka
20.09.2018 13:13
Chudák Panbabiš, sotva se ho zastane nějaká autorita v oboru, tak se ukáže, že ta autorita jako na potvoru ve skutečnosti nejspíš vůbec neexistuje.
Taťjana Horáková se sice dle internetu může pochlubit životopisem tak akčním, že by se za něj nemusel stydět ani James Bond (nechybí desítky mrtvých a v blíže nespecifikovaném blízkovýchodním vězení usekávané hlavy), nicméně jinak je její existence tajemnější než hrad v Karpatech. Na tom všem by možná nebylo nic tak špatného, naletěly Lidovky a jak se ukázalo, tak v minulosti naletěla neziskovce, o které nikdo neslyšel, i jiná média, stane se. Horákovou (respektive někoho, kdo se jako Horáková prezentoval, fyzicky tuto držitelku řádu Elišky Přemyslovny, ať už je to cokoliv, stále nikdo nespatřil) se ale podařilo kontaktovat novinářům Nového deníku a ona záhadná žena jim sdělila, že svůj text neposlala do Lidových novin, kde byl na webu publikován, ale jen samotnému Babišovi, se kterým prý komunikuje, klidně i ve tři hodiny ráno. Jak se text dostal do redakce vydavatelství Mafra, na které Babiš dle svých slov nemá žádný vliv, ponechme na fantazii čtenářů.
Je poněkud zarážející zjistit, že premiér je ochoten komunikovat s pochybnou osobou, o které nikdo nic neví, a ještě jí dle jejích vlastních slov ochotně naslouchá. V angličtině na podobné situace existuje výstižné přísloví: „Fool me once, shame on you. Fool me twice, shame on me." Tedy něco jako: „Napálíš mě jednou, měl by ses stydět. Napálíš mě dvakrát, měl bych se stydět já." A Babiš má teď hned dva důvody ke stydění se. V případě Šojdrové mu budiž přičteno k dobru na konto, že alespoň naletěl osobě, která prokazatalně existuje. V případě Horákové by možná stálo za to zjistit, zda si Andrej Babiš nad ránem nepovídá i s jinými imaginárními kamarády.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM