Sdílejte
21. srpen 1968 patřil k nejčernějším dnům našich moderních dějin. Letos je to již 50 let, co na území Československa vpadla vojska pětice zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, čímž byla zahájena více než 20 let trvající okupace naší země. Půl století od osudného data mu dodává zvláštní symbolický význam. Bohužel přístup k výročí tomu příliš neodpovídá. Zatímco značná část politiků hodlá ze dnů kolem 21. srpna vytřískat maximum pro vlastní selfpromo, výuka na školách pojednávající o událostech roku 1968 je tristní, a třetina mladých lidí vůbec neví, co se tehdy odehrálo. Nebyl by u příležitosti jubilea čas na změnu?
Komentář
21.08.2018
Asi každý už někdy v životě slyšel okřídlenou větičku George Santayany o tom, že kdo nezná svou historii, ten je odsouzen k jejímu zopakování. 21. srpen 1968 je bezpochyby datem, které by se mělo připomínat, jelikož asi málokdo by si přál, aby to, co se odehrálo před padesáti lety, prožil znovu. Přesto ale, kdybychom se měli řídit onou Santayanovou poučkou, dojdeme k alarmujícímu zjištění. Jak ukázal nedávný průzkum agentury Median pro Českou televizi, více než třetina mladých lidí ve věku do 34 let vůbec netuší, co se v Československu před padesáti lety odehrálo. Než je začneme zatracovat, bylo by na místě se u příležitosti významného výročí zeptat se sami sebe, co s tím jde dělat.
Jistě nelze srovnávat vnímání 21. srpna mezi těmi, kdo sovětskou okupaci zažili nebo události roku 1968 sice nezažili, ale prožili mládí a dospívání v letech následujících, a těmi, kdo se narodili již v době po pádu Železné opony nebo těsně před tím. Bezesporu to, co člověk sám prožije, se mu do paměti zapíše mnohem nesmazatelněji než něco, co se jen učí ve škole. Pokud se to tedy vůbec ve škole učí. Bohužel výuka moderních dějin patří k té nejžalostnější oblasti českého školství. Těsně po revoluci se učitelům nešlo moc divit, že nevěděli, jak vlastně mají o 21. srpnu mluvit, tak o něm raději nemluvili vůbec. Bohužel i po téměř třiceti letech se situace moc nemění. Druhá polovina 20. století připadá v osnovách na konec roku, takže se většinou odbyde stylem "...a tohle si přečtěte sami". O tom, že puberťáci mají úplně jiné starosti než si těsně před prázdninami "povinně dobrovolně" číst v učebnicích dějepisu, si netřeba dělat iluze. Hlavně že se dopodrobna učí o pravěku a starověku.
Chtělo by se říct, že i když výuka ve školách selhává, tak jsou přeci mladí i tak konfrontováni připomínáním 21. srpna každý rok. Vždyť ve dnech kolem tohoto data většina politiků nemluví o ničem jiném. Zde by se opět slušelo odkázat na statistiku – v ostentativním nezájmu o politiku jsou mladí Češi evropskými přeborníky, totální ignoraci politiky přiznalo 57 % mladých. Tudíž je nezajímá ani to, co politici říkají 21. srpna, ani to, o čem mluví v ostatních 364 dnech v roce. Nejsmutnější na dané věci je to, že ignorování politických prohlášení je vlastně tak to nejlepší, co mohou mladí lidé ve významný den udělat. Vyposlechli by si totiž jinak pouze mnoho pokusů o to, jak si na proslovu urvat co nejvíce politických bodů, a přitom by se o historii opět nic nedozvěděli.
Honza Palička @HonzaPalicka
21.08.2018 07:18
Díky za každého politika, který bude dnešní den připomínat bez trapných a nefunkčních historicko-hysterických příměrů typu "XY je Sovětský svaz/okupanti/kolaboranti/hrdinové dneška"
Je to významné výročí, ne vaše mizerná kampaň, tak se podle toho chovejte.
Politikům nejen 21. srpen, ale i další významná data slouží často už jen k sebepropagaci. Evergreenem jsou komunisté, kteří si pravidelně rok co rok zopakují svou mantru o tom, že vlastně nešlo o invazi ale o bratrskou pomoc, případně tento nesmysl doplní o novou vrstvu bizarnosti typu: „Za okupaci nemohou Sověti, protože Brežněv byl Ukrajinec". Zazní mnoho nesmyslných analogií o tom, že XY jsou sovětští okupanti případně komunističtí zrádci dneška, kterým se musíme bránit, což je taková jemnější verze přirovnávání současných reálií k Hitlerovi a nacistickému Německu. Povětšinou tyto místy značně surrealistické dějinné příměry slýcháme od těch politiků, kteří dnes ruské agenty viní i z toho, že jim v lednici zkysne mléko. To vše je provázeno tisícem a jednou sterilní variací na: „Nezapomeneme, toto se nesmí opakovat," kdy se politik nechá vyfotit, jak se tváří smutně, případně nechá na svůj profil nahrát historickou fotografii, odškrtne si tento úkol ve svém kalendáři a po pár dnech se už věnuje opět aktuálním tématům. Čest výjimkám, které skutečně dbají na něco jako osvětu a problematice se věnují nějak systematicky po celý rok a ne jen když se to od nich očekává.
Co tedy s tím? 21. srpen by rozhodně neměl být tématem jednoho dne v roce, případně několika přilehlých dní, ale měl by v celospolečenské debatě rezonovat po celý rok. Pro mladé je naprosto zásadní výuka ve škole s mnohem větším zaměřením na moderní dějiny. Nemusí to být jen nudné biflování, ostatně na dané téma existuje mnoho velmi povedených dokumentů a reportáží, příběhů pamětníků, kteří mnohdy ještě žijí a dá se s nimi stále ještě o událostech mluvit z očí do očí, diskutovat a ptát se. Není to osobní prožitek, jaký měli oni, ale i tak to nepochybně v mladých posluchačích zanechá větší stopy než monotónní výklad znuděné učitelky omezující se na výčet dat a jmen k memorování. Člověk nemusí chodit pro informace daleko, občas by stačilo promluvit si s vlastními prarodiči. Může se to dnes zdát jako samozřejmost, ale oněch 50 let uteklo jako voda a než se nadějeme, bude těch, kteří na vlastní oči sledovali sovětské tanky v Československých ulicích, ubývat, až postupně nezbyde žádný. Pokud na seznámení mladé generace s dějinami, které se odehrály z historického pohledu poměrně nedávno, rezignujeme, opravdu se můžeme dočkat toho, že se z památného data stane jen vyprázdněný symbol. To ale nic nezmění na faktu, že data jako 21. srpen, ale i třeba 29. září nebo 25. únor nepřestanou naše životy v současnosti ovlivňovat. Zapomenout a předstírat, že to už bylo dávno, nepomůže. Naopak.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM