Sdílejte
Evropou se šíří myšlenky hnutí antinatalistů, kteří trpí utkvělou představou, že planetu zachráníme tím, když přestaneme plodit nové potomky. Nejsou lidé, nejsou problémy. V době, kdy evropské státy potřebují z ekonomických, sociálních i geopolitických důvodů pravý opak, nejde o myšlenku absurdní, ale skoro až zvrácenou.
Komentář
25.06.2018
Když loni na jaře došlo k zhoršení vztahů Turecka a EU v důsledku toho, že Německo a Nizozemí zabránily vést tureckým ministrům kampaň před tureckým ústavním referendem, vyzval prezident Recep Tayyip Erdogan své krajany žijící v Evropě, aby se nebáli být úspěšní a mít hodně dětí.

„Říkám mým bratrům a sestrám v Evropě: vzdělávejte své děti v lepších školách, bydlete v lepších čtvrtích, mějte ta nejlepší auta a domy. Mějte pět dětí, ne tři. Jste budoucnost Evropy. To je ta nejlepší odpověď na neslušnost, nenávist a křivdy, kterým jste vystaveni," prohlásila tehdy turecká hlava státu s tím, že jen podobný přístup pomůže nastartovat tureckou populaci.


Erdoganova slova tehdy vyvolala velkou debatu, protože v Evropě, která má dlouhé roky problém s porodností, žijí miliony lidí s tureckými kořeny. A dost se řešilo, že když si pár generací počkají, se současnými demografickými trendy v Evropě nás Turci jednoho krásného dne prostě převolí.

Jak absurdně působí v kontextu Erdoganových slov hnutí ekologických antinatalistů hlásajících záchranu světa tím, že nebudeme mít děti. Naposledy o něm o víkendu informoval server iDnes.cz.

Antinatalisté jdou zcela opačným směrem než Erdogan. Zastávají totiž názor, že je každý narozený člověk odsouzen k utrpení a k působení utrpení okolnímu světu, a proto je lepší nové děti vůbec nepřivádět na svět. Vyřeší se tak nejen přelidnění planety, ale i hladomory, vyčerpání neobnovitelných zdrojů a další palčivé problémy lidstva.

Zastáncům hnutí podle článku vadí, že dnešní společnost plození dětí příliš oslavuje. „Naše kultura je silně pronatalistická a je to k naší škodě," vysvětlila deníku The Guardian šestadvacetiletá antinatalistka Gwynn Mackellenová, která je členkou Hnutí dobrovolného lidského vyhynutí (!).

Do jisté míry nejde o žádný výstřelek aktuální progresivistické módy. Antinatalismus je starý stovky let a mezi jeho přední teoretiky a zastánce patřili třeba Arthur Schopenhauer či Gustave Flaubert. Například Schopenhauer se již v polovině 19. století ptal: „Pokud by děti byly na svět přiváděny jen z aktu čistého rozumu, existovala by nadále lidská rasa? Neměl by člověk spíše více soucitu s následujícími generacemi, aby je ušetřil břemena existence, či aby na sebe vzal úděl chladnokrevného uložení tohoto břemene?"
Aby bylo jasno. Je svobodné rozhodnutí každého člověka děti mít, nebo je nemít. Zplození mých dvou synů je jednoznačně zdaleka ta nejlepší a nejúžasnější věc, která se mi v životě povedla, a nijak se netajím tím, že chci děti další. Byl bych takový dobrý, zodpovědný Turek. Přesto samozřejmě chápu, že někdo dítě z nejrůznějších důvodů mít nechce. Co mi ale už není jasné, je, proč kvůli tomu vznikají spolky jako je Hnutí dobrovolného lidského vyhynutí.

Extrémní nárůst světové populace v posledních řekněme dvou staletích je skutečně velký problém, který by se měl řešit. A ano, zpomalení populačního růstů by planetě jednoznačně prospělo, na což upozorňuje třeba britská organizace Population Matters (Na populaci záleží). Problémem ale je, že se myšlenky antinatalistů šíří v drtivé většině na Západě, který dlouhodobě bojuje s nízkou porodností, a ne v těch částech světa, kde by to bylo skutečně potřeba nebo kde se populace několikrát znásobila jen v posledních desítkách let (Indie, Čína, Pákistán, řada afrických států). Podle zprávy OSN se každou minutu narodí 250 dětí a v roce 2100 bude žít na světě 11 miliard lidí. Největší populační růst se ale očekává – jak jinak – v Africe a Asii.

Zastánci hnutí usilují především o to, aby se téma antinatalismu dostalo do popředí společenských debat, jako se to v posledních několika dekádách stalo s tématem klimatických změn. Například organizace Population Matters již zaznamenává rychlý nárůst počtu příznivců, a to zejména mezi mladými lidmi. Ti šíří myšlenky hnutí po celé Evropě, která by ovšem z ekonomických, sociálních i geopolitických důvodů spíše potřebovala, aby začali rovnou u sebe a dobrovolně vyhynuli. Jistou naději dává, že se dobrovolně rozhodli nešířit svůj genofond světem.
A mimochodem, když jsem se při sledování výsledků víkendových tureckých voleb rozpovídal se svou ženou o Recepu Tayyipu Erdoganovi, slyšel nás náš starší syn, kterému budou na podzim tři roky. Svrchovanému vládci, který nabádá Turky žijící v Evropě, aby se množili jak vačice, od té doby říká Recept.

Děti jsou budoucnost.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM