Sdílejte
Inspirací k následujícím řádkům mi byl rozruch okolo článku místopředsedy Českého olympijského výboru Zdeňka Haníka "Kauza Gabriela Koukalová: Holky chtějí remizovat aneb Ničí vrcholový sport ženy?" Jeho popis role žen ve vrcholovém sportu i v životě navozuje otázku: neničí ho přemýšlení? Jaké motivace stojí za jeho snahou hodnotit historickou úlohu žen? A čím se liší od normálně smýšlejících mužů?
Komentář
04.05.2018
Pro ty, kteří minulý týden nečetli neuvěřitelný text místopředsedy ČOV Zdeňka Haníka, předešlé řádky byly parafrází jeho ústředních myšlenek. Haník se v něm – zjednodušeně řečeno – zamýšlel nad tím, že dnešní sport je především válka a boj o moc v silně maskulinním prostředí, v němž nemají ženy, co dělat, protože jejich přirozeností není vyhrávat. Než abych tu tuto myšlenkovou perlu dlouze rozebíral, nabízím pár stěžejních tezí Haníkova textu:

  • Žena v principu nechce vyhrávat či konfrontovat se – chce důstojně a s úctou remizovat.
  • Je mým trvalým přesvědčením, že holky chtějí být muži vedeny.
  • Ptám se: Je tohle dobré pro ženy, jež mají v budoucnu rodit a vychovávat děti, s úsměvem a láskou udržovat „domácí krb"?
  • Je dobré, aby ženy, které od „Pána" nemají vyvinuté svaly jako muži, je za každou cenu extrémně posilovaly?
  • Ženy jsou pro mě hrdinky hlavně jako matky, které své děti vozí do školy, nespí, když jsou nemocné, perou nám chlapům ponožky a žehlí košile.
  • Stojí tiše za námi, když řešíme u pracovního stolu ty své „velké věci", a jako vánek nás ovinou otázkou: „Uvařila jsem čaj z čerstvých bylin, dáš si se mnou...?"
  • Odpusťte mi, nejsem macho.

Dobré, že? Haník ve svém článku sice připouští, že ženy muže umějí okřiknout třeba slovy „nemel hadry", jinak je ale obdivuje a velebí především jako to zranitelnější a něžnější pohlaví, které je třeba chránit. Nemohu si pomoci, ale z celého textu na mě čiší něco, co by šlo shrnout do vět: „Miláčku, mazej zpátky k plotně a uvař mi večeři. A moc mě neruš, vidíš, že zrovna pracuji na něčem velkém."
No, Haníkův text mi přijde spíše jako výplod velmi malého člověka. Shodnu se s ním na jediném. Že jsou ženy úžasné a zaslouží si obdiv. Já sám mám skvělou ženu. Je nádherná, chytrá a ráda je úspěšná ve všem, co dělá. A ano, mimo jiné je dokonalou matkou našich synů. Ale kdyby s ní velevážený místopředseda ČOV zkoušel mluvit podobným stylem jako ve svém textu, uvařila by mu místo čaje z čerstvých bylin maximálně tak své vyhlášené kuře na jedu (je skutečně vynikající).

Mimochodem byl jsem minulý týden v posilovně a dvě ženy tam na bench press zvedaly o 20 kilo více než já. Štvalo mě to? Samozřejmě! Styděl jsem se? A jak!  Přál jsem si, aby radši sbíraly jarní kvítí někde na louce, nebo jen tak polehávaly na gauči a voněly? V tu chvíli celým svým srdcem. Nic z toho ovšem nebyl jejich problém, ale můj. Ony vyhrály. A nic na tom nemění fakt, že to byly místní trenérky.

Ale zpět k Haníkovi. Co mi na celé kauze přijde vůbec nejzajímavější, je nezvladatelná touha místopředsedy ČOV zamýšlet se nad sociální a historickou determinací žen. Vypadá to, že poslední dobou se členové olympijského výboru vůbec míchají do věcí, kterým moc nerozumí. Stačí vzpomenout na nedávný případ nové české hymny, která stála 600 tisíc korun. Výbor prý bral svůj novátorský pokus jako jakési „otevření diskuze". Tak pěkně děkujeme.

Nelze se zbavit dojmu, že by se lidé z vedení Českého olympijského výboru měli starat o úplně jiné věci. Například o to, aby Češi (a Češky) měli kvalitní zázemí a co možná nejlepší podmínky k tomu, aby dobře reprezentovali a přiváželi co možná nejvíce medailí. I když díky některým na tom přeci jen nejsme tak špatně:

  • Věra Čáslavská: 11x olympijská medaile
  • Martina Sáblíková: 6x olympijská medaile
  • Kateřina Neumannová: 6x olympijská medaile
  • Barbora Špotáková: 3x olympijská medaile
  • Ester Ledecká: 2x olympijská medaile
  • Eva Samková: 2x olympijská medaile
  • Štěpánka Hilgertová: 2x olympijská medaile

Holky, děkujem! A pane Haníku, vy nemelte hadry.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM