Sdílejte
České zdravotnictví dospělo do stadia, kde si již nemohu odpustit metaforu o hnilobě, která začala požírat své vlastní děti. Vyprávění zdravotní sestry, která se na mě obrátila se svým příběhem mě v tomto názoru jen utvrdil.
Komentář
10.05.2018
Nejsem příznivcem toho, když se na něco nadává jen tak z principu. To se týká i zdravotnictví, které bývá často kritizováno blokově bez nějakých konkrétních argumentů. Jako doktor jsem sám konfrontován v našem oboru s problémy, které jako by snad ani nikdo řešit nechtěl. Jejich kritiku pak považuji za zcela oprávněnou. Co mě ale v poslední době opravdu nenechalo chladným, byl příběh zdravotní sestry, která se mi svěřila s tím, co na svém pracovišti zažila v posledních měsících své více než 23 let trvající kariéry.
„Podvody v nemocnicích v podobě nepravdivého vykazování bodů pro úhrady zdravotními pojišťovnami, podvody ve vykazování počtu personálu, který ve skutečnosti je menší než by měl dle předpisu být a příslušné oddělení by mělo být kvůli tomu zavřeno, záměrné papírové překrucování zdravotního stavu pacientů kvůli tomu, aby mohla být pojišťovně vyúčtována vyšší finanční úhrada, se staly nezbytnou a denní praktikou českých nemocnic," posteskla si mi sestřička, která se svou dlouholetou praxí a vysokou odborností působila na vedoucí pozici v nemocnici, kde byla zaměstnána. „Na tyto problémy jsem na svém, nyní už bývalém, pracovišti, tak dlouho poukazovala, až jsem byla ze dne na den sesazena z funkce," pokračuje ve vyprávění o tom, jak ji poctivost stála místo.
Svým způsobem má ona sestřička pro to, co se stalo pochopení. Respektive nezbylo jí nic jiného, než akceptovat realitu současného českého zdravotnictví. „Chápu svého zaměstnavatele, všechno nějak fungovalo, jen jsem nesouhlasila s podvody. Vedoucí lékař mne za to tak dlouho šikanoval, až mi nezbylo než podat výpověď a zcela poražena odejít z práce, kterou miluji. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi někdy něco takového mohlo stát, poctivost a pracovitost se mi nevyplatila," říká smutně žena, která se ve své práci vždy chovala profesionálně a vedla k tomu i svůj tým. Dodává, že spolu s ní podalo výpověď dalších šest středních zdravotnických pracovníků.
Příběh, který mi sestřička odvyprávěla, by se obešel bez dalších komentářů. Nemocnice bojují se zoufalým nedostatkem zdravotních sester, ale přesto raději vyhodí dobrého pracovníka, jen kvůli tomu, že špatný systém v zájmu zlepšení pracovních podmínek kritizuje, než aby se důrazně zasadily o jeho změnu. Politici už dlouhé roky dobře ví, že systém financování českého zdravotnictví nefunguje správně, a že jejich zásah je nezbytný. Přesto se z jejich strany celé roky nic neděje a bohužel ani v současné chvíli se nic konkrétního nepřipravuje. Je to pro ně příliš horký brambor a příliš velké politikum, které by jim mohlo zlomit politický vaz.
Za zmiňovanou zdravotní sestru, která si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována, a mnoho dalších, které ze zdravotnictví odešly, nese přímou odpovědnost právě dlouholetá politická nečinnost. Politici jsou zodpovědní za stav, který nutí nemocnice uchylovat se k podvodným praktikám, aby vůbec uživily svůj provoz. Takový stav nelze hodnotit jinak, než jako černou stránku českého zdravotnictví a tragický výsledek zoufalé politické práce. Pokud se politici neodhodlají konečně problémy zdravotnictví řešit, bude příběhů podobných tomu, o který jsem se s vámi podělil, jen přibývat.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM