Sdílejte
Poručíme větru a dešti. Tak se dá označit další „ambiciózní“ cíl Evropské unie, která určila nový podíl obnovitelných zdrojů na 32 procent v celé EU. Spotřebitelům hrozí další zdražování elektřiny.
Komentář
11.09.2018
Zatímco členské státy požadovaly celkový obnovitelných zdrojů ve výši 27,5 procent, europoslanci navrhovali 35 procent. Co udělala Evropská komise? Místo podrobné analýzy nákladů a také shrnutí německé energetické politiky Energiewende (zavření jaderných elektráren a přechod k obnovitelným zdrojům energie), u které se ukazuje řada selhání, rozhodla komise, že Unie bude muset dosáhnout kompromisního podílu obnovitelných zdrojů ve výši 32 procent.

Česko tento cíl bude mít podstatně nižší. Komora pro obnovitelné zdroje energie v současnosti navrhuje cíl ve výši 22,5 procenta, Hospodářská komora by nechtěla více než 20 procent. Česko tak v současnosti nemá závazný cíl, podle odborníka ho brzy ho ale mít bude. „Myslím, že do konce roku bychom měli náš vlastní cíl EK předložit," uvedl expert v energetice Michal Šnobr.

Přibližně pětinový podíl obnovitelných zdrojů by i přesto mohl představovat pro domácnosti a firmy nemalý problém. Současný podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny dosahuje v Česku kolem 15 procent a poslední roky neroste. Důvodem je zastavená štědrá podpora solární energie formou stanovených výkupních cen, která v minulosti vedla k osazení polí solárními kolektory po celé zemi.
Podpora těmto zdrojům byla však z velké části zastavena až počátkem roku 2011. Výsledkem je tak, že spotřebitelé elektřiny každoročně přicházejí o 40-50 miliard korun ročně. Během dvacetileté garance obnovitelných zdrojů tak spotřebitelé zaplatí přibližně bilion korun, což je pětina hrubého domácího produktu České republiky. Například rodina, která si elektřinou topí a žije v rodinném domě, si připlatí kvůli obnovitelným zdrojům i několik tisíc korun ročně.

Hrozí nám opětovný solární průšvih?

Šnobr ale doufá, že se politici stejnou chybu neudělají a jsou už poučeni. „Jelikož existuje negativní zkušenost z let 2009 a 2010, předpokládám, že se nedovolí obnovitelným zdrojům energie nekontrolovatelně utrhnout ze řetězu a bude se postupovat s rozumem," uvedl.

Ministerstvo průmyslu v současnosti chystá energetické aukce po vzoru Německa nebo Dánska. Výrobci obnovitelných zdrojů energie budou soutěžit s nabídkou nejnižších výkupních cen, zátěž pro spotřebitele tak bude výrazně nižší než při uměle nastavené ceně, jak tomu bylo v minulosti. Podmínky těchto aukcí by měly být známé v roce 2019, o rok později by se s aukcemi mělo začít. Stále však obnovitelné zdroje nejsou konkurenceschopné oproti klasickým zdrojům a výkupní ceny jsou zde výrazně vyšší.
Rozdíl mezi výkupní a tržní cenou ale není jediným nákladem pro spotřebitele. Problémem výroby „obnovitelné" elektřiny je totiž, že obnovitelné zdroje jsou silně závislé na počasí a nedostatek slunce nebo nadměrně větru může způsobit značné komplikace.

Elektřinu totiž stále není možné efektivně ukládat nebo je tak možné činit s obrovskými náklady (výstavbou přečerpávacích vodních elektráren nebo bateriových úložišť).

Tato elektřina se navíc do sítí dostane primárně, zatímco běžná elektřina nikoliv. Může to tak vést k paradoxním situacím, které mohou výrazně zhoršit hospodaření energetických firem. Pokud jsou energetické sítě kvůli obnovitelným zdrojům přetížené, pak na energetické burze mohou být i v některých případech ceny záporné. Záporných cen v minulém roce na německém trhu přibylo. Problémem je také rostoucí cena emisních povolenek, která znevýhodňuje klasické zdroje oproti obnovitelným.

Německé selhání, americký úspěch

Jedním ze základních cílů „revoluční energetické přeměny" Energiewende je snížení emisí CO2. Pomiňme teď, zdali CO2, které produkuje člověk, skutečně vede ke globálnímu oteplování a zdali je skutečně nutné vynakládat obrovské prostředky na zastavení něčeho, co nelze ovlivnit.

Existují však data, která ukazují, že nařízená politika obnovitelných zdrojů nevede k poklesu produkce CO2. Příkladem je německá cesta „energetické transformace" označovaná jako Energiewende, která byla na jedné straně doprovázena uzavřením jaderných elektráren, na straně druhé podporou obnovitelných zdrojů energie. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů není stabilní a Německo proto musí udržovat takzvané záložní stabilizační zdroje, nejčastěji právě uhelné elektrárny. Ty ale jsou nejméně ekologické, produkují totiž nejvíce CO2 a emise i kvůli tomu proto rostou. Není proto divu, že cesta Německa směrem k Energiewende je proto označována jako "krach".

Podobné pokusy o zelené sociální inženýrství jsou i v Česku. Mohli jsme totiž přijít o některé uhelné elektrárny a výrazně zhoršit stabilitu přenosové sítě. Zavírání některých uhelných elektráren navrhovala pirátská poslankyně Dana Balcarová, její návrh ale neprošel.
Jiná situace je ve Spojených státech. Ty slouží jako příklad rozumné energetické politiky, ze které těží spotřebitelé. Místo politických opatření na záchranu planety zde vyhrál trh. Důsledkem byl prudký růst těžby ropy a plynu z břidlic. Americký plyn prudce zlevnil, načež se z něj začala vyrábět ve velkém i elektřina. Uhelné elektrárny se postupně stávaly nekonkurenceschopné. Produkce CO2 z výroby elektrické energie ve Spojených státech prudce klesá.

Úspěch Spojených států při snižování CO2 ukazuje i to, že země téměř splnila podmínky Kjótského protokolu na snížení emisí CO2, ke kterému se ale země nepřipojila. Američané mají jako bonus levnější elektřinu, vyšší je také konkurenceschopnost amerických firem.

Chyba, která nás vyjde draho

Současná evropská energetická cesta je chybou, která výrazně zdražuje spotřebitelům a firmám elektrickou energii a tím snižuje konkurenceschopnost, zároveň také nevede ke snižování tolik mainstreamově tolik nenáviděného CO2.
Šnobr poukazuje především na to, že se zdražení elektřiny dočkáme také kvůli energetické politice Německa. „Německo si jako ekonomická velmoc dělá co chce. Zavírají "čisté" jaderné zdroje a vyměňují je výhradně za čisté OZE. Aby se zbavili alespoň části uhlí potřebují přejít na plyn. Více možností už není.

Ekonomicky je taková výměna možná jen při vysoké ceně emisní povolenky. Vysoká cena emisní povolenky způsobí vysoké ceny elektřiny," tvrdí Šnobr s tím, že Německo prosazuje svojí cestu jako řešení pro celou EU. Českým spotřebitelům hrozí, že za elektřinu zaplatí výrazně více.

Řešení současného marasmu přitom existuje. Česko musí opustit nejrůznější budovatelské plány na dosažení určitého podílu obnovitelných zdrojů nebo narychlo splácené energetické koncepce, které doporučují výstavbu předražených a nekonkurenceschopných jaderných elektráren a vydat se cestou pragmatické a protržní energetické politiky.

 

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM