Sdílejte
Od vrcholu balkánské migrační krize na podzim 2015 uplynuly necelé tři roky, tedy téměř jeden volební cyklus. Téma imigrace se v celé Evropě vyšplhalo na vrchol politického žebříčku a přepsalo mocenské poměry v řadě zemí. S tím souvisí i přístup států k ochraně hranic. Stane inspirací pro zbytek Evropy jinak nenápadné Dánsko?
autor Jan Palička, Marian Kechlibar
Komentář
13.06.2018
Posun společenské nálady od vstřícnosti (ba až určité naivity) k restriktivnímu a obrannému postoji je vidět ve všech zemích zasažených migračními vlnami. Ani jeden z těchto států během posledních tří let svoji migrační a azylovou politiku nezměkčil, veškerá iniciativa jde opačným směrem. Hranice se začínají zavírat – někde pomyslně, jinde zcela fyzicky. Současně s tím rostou rozpory mezi vedením EU, která byla založena na konceptu „stále těsnější unie" a mezi volenými politiky v jednotlivých zemích, které poslední dobou vynáší do křesel spíše zdůrazňování národní suverenity a obrany státu před nežádoucími vlivy zvenčí. Velmi výrazný je tento rozpor v podobě navrhované smlouvy Dublin IV. Brusel se v ní snaží prosadit princip trvalého povinného přerozdělování azylantů na základě kvót, ačkoliv rekordní počet vlád členských států má protiimigrační vlády.

Od politiky otevřených hranic se odvrací čím dál více evropských států.

V tomto celoevropském posunu hrají prim menší státy, jejichž politika netrpí takovou setrvačností, jako politika států velkých. Založit novou politickou stranu, či změnit směřování strany existující, je podstatně snazším úkolem v pětimilionové zemi, než v zemi padesátimilionové. V malých státech se také efekty migračních proudů projevují výrazněji než ve velkých, kde se rozptylují po větší ploše. Pro Rakousko či Dánsko byl pochod tisícových zástupů skrze ospalá pohraniční městečka společenským šokem, místní obyvatelé byli v danou chvíli jednoznačně v menšině. V podstatně větším Německu došlo k rozptýlení nově příchozích do velkoměst, ve kterých už přistěhovalci a jejich potomci dávno tvoří podstatnou část obyvatelstva, ne-li většinu (např. ve Frankfurtu), takže reakce místních občanů nebyla tak prudká; na život ve změněných demografických poměrech jsou zvyklí.
Státem, který v příklonu k restriktivní azylové politice udává zbytku západní Evropy směr, je jednoznačně Dánsko. Dánská politická scéna se nikdy úplně nesžila s progresivními tendencemi sousedního Německa a Švédska a víra v otevřené hranice a multikulturalismus nebyla mezi Dány příliš rozšířená ani v optimističtějších (a naivnějších) časech. Země je dost sebevědomá na to, aby si v rámci EU dokázala vyjednat výjimky, i kdyby šly proti „duchu doby". V roce 2000 odmítli Dánové v referendu zavedení eura, které tehdy přitom bylo vnímáno jako symbol budoucí prosperity kontinentu, a dánská politická reprezentace tuto vůli občanů respektuje dodnes (v současné době by jen 30 % Dánů souhlasilo se zavedením eura). Podobně si Dánové při vstupu do EU prozíravě sjednali výjimku týkající se justičních záležitostí, díky které dnes nemusejí být součástí žádných společných azylových opatření Evropské unie – například přerozdělovacích kvót. Je velká škoda, že podobně nepostupovala i Česká republika.
Michal Moroz ★ @MorozMichal
11.06.2018 10:18
Pochopili to Maďaři, po nich Rakušané a teď konečně i Italové. EU bránící hranice před nelegální migrací je i #moje EU. Merkelová bude asi muset pro ty statisíce inženýrů zřídit letecký most.
Matteo Salvini Ověřený účet@matteosalvinimi

Oggi anche la nave Sea Watch 3, di Ong tedesca e battente bandiera olandese, è al largo delle coste libiche in attesa di effettuare l’ennesimo carico di immigrati, da portare in Italia.
L’Italia ha smesso di chinare il capo e di ubbidire, stavolta C’È CHI DICE NO.
Dánsko již v roce 2016 v reakci na krizi výrazně zpřísnilo svoje azylové zákony, které přitom ani předtím nebyly úplně měkké. Žadatelům o azyl jsou zabavovány cennosti a peníze nad určitou hranici a výtěžek je používán k úhradě nákladů azylového řízení. Slučování rodin je značně omezeno a není možné si dovézt manžela či manželku, kterým je méně než 24 let. (Toto opatření má zabránit dovozu dětských nevěst. Sňatky výrazně starších mužů s pubertálními dívkami, často sjednané či vynucené, jsou typické zejména pro muslimský svět.) Sociální dávky byly seškrtány na polovinu a dánská vláda uveřejnila inzeráty v libanonských novinách, v nichž na restrikce upozorňuje. Dánové také výrazně omezují udělování občanství – nedávno ohlásila vláda záměr udělovat jen tisíc občanství ročně. Poslední zprávy z Kodaně říkají, že Dánsko se pokusí odsouvat odmítnuté žadatele o azyl do „třetích zemí s nepříliš lákavými podmínkami" a že na tomto projektu pracuje spolu s dalšími nejmenovanými evropskými státy. To je politika, kterou provozuje například Izrael, jenž odsouvá odmítnuté africké žadatele do Rwandy.
Za rok 2017 požádalo v Dánsku o azyl 3458 osob, což je propad o 84 % proti rekordu z roku 2015; tato skutečnost se zdá podporovat tvrzení, že migrační proudy do Evropy jsou předurčeny nabídkou sociálních služeb a všeobecně „vítacího" prostředí v cílové zemi a že zpřísněním pravidel může dojít k prudkému poklesu zájmu o imigraci. Téměř přesně stejné procentuální snížení zaznamenalo také Norsko, kde v roce 2017 po zpřísnění azylových pravidel požádalo o azyl jen 3560 osob, pokles o 88 % proti roku 2015.
ACVZ @ACVZ_advies
08.06.2018 10:41
#Austria #Denmark #plans #asylum #refugeecamps outside #EuropeanUnion @ACVZ_advies Dutch Advisory Committee on Migration: What are the
legal options?
External Processing, Conditions applying to the processing of asylum applications outside the...acvz.org
Náš jižní soused, Rakousko, patří k evropským zemím, které prodělaly největší názorový obrat. Ještě v srpnu 2015 kritizoval kancléř Werner Faymann politiku sousedního Maďarska způsobem, který vyzníval jako nepřímé srovnání s érou nacismu. O půl roku později již ta samá rakouská vláda organizovala zavírání hranic na Balkáně. Faymann odstoupil v květnu 2016 z kancléřského postu a politickou iniciativu začal vyvíjet mladý ministr zahraničí Sebastian Kurz, který po určitém váhání přešel jednoznačně na protiimigračně-restriktivní stranu.
Kurz vyhrál na podzim 2017 rakouské volby a uzavřel koalici s národoveckou FPÖ. Nově vzniklá vláda přejala řadu dánských vzorů, například konfiskaci cenností a peněz nad limit 840 eur na osobu. Přistěhovalcům má být sníženo čerpání sociálních dávek, jejich mobilní telefony mají být lustrovány (zde jde jednak o odhalování extremistů, jednak o mapování skutečného původu, státního občanství a migrační cesty žadatele). Osobám, které navštíví zemi svého původu, ačkoliv jim v Rakousku byl přiznán azyl, bude azyl opět odňat. Pachatelé trestné činnosti mají být deportováni i v případě, že jim není osmnáct let.
ČT24 @CT24zive
08.06.2018 11:05
Politický islám nemá v Rakousku místo, oznámil Kurz. Země zavře sedm mešit a vykáže imámy
Politický islám nemá v Rakousku místo, oznámil Kurz. Země zavře sedm mešit a vykáže imámyceskatelevize.cz
K podobným opatřením se chystá i Itálie, kde důležitý post ministra vnitra obsadil před pár dny Matteo Salvini, lídr protiimigrační strany Lega. Rovněž Francie zpřísnila svůj azylový zákon a francouzská policie v posledních týdnech demontuje „divoké" tábory převážně afrických běženců, které vznikly v ulicích Paříže.
Výjimkou v evropském trendu tak zůstává hlavně Německo. Vítězství staronové kancléřky Angely Merkel v zářijových volbách „zacementovalo" současnou pozici země, která v otázkách azylu a migrace vlastně neví, co chce. Některé členské státy by rády následovaly evropský trend: například Bavorsko se inspirovalo u sousedních Rakušanů a plánuje zřídit ve vlastní režii sedm „Ankerzentren", v nichž by byli drženi odmítnutí žadatelé o azyl až do odsunu. Bavorský stát by rovněž chtěl objednávat vlastní deportační lety. O celoněmecké politice se však nerozhoduje v Bavorsku, ale v Berlíně, kde zatím každá iniciativa skončila politickým patem.
Marian Kechlibar bloguje o politice na webu Kechlibar.net a chystá vydání své první knihy pomocí serveru HitHit.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM