Sdílejte
V neděli devátého září si Švédi zvolí nový parlament. Za posledních sto let, počínaje rokem 1917, byla vítězem švédských voleb vždy sociální demokracie, "státostrana" království třech korunek. Tentokrát jí poprvé v živé paměti hrozí, že by nemusela skončit první.
autor Marian Kechlibar
Komentář
07.09.2018
Ve většině běžných parametrů života se Švédsku nedaří nijak špatně. Ekonomika roste, inflace je nízká, nezaměstnanost také, zadlužení země je na evropské poměry velmi rozumné, jen nemovitosti ve slušných lokalitách měst jsou čím dál dražší. Tak drahé, že v roce 2016 zastropovala vláda maximální dobu splácení hypotéky na 105 let. (Slovy: sto pět let. To opravdu není překlep.) Právě pojem „slušná lokalita" nás ovšem navádí na téma číslo jedna těchto voleb: „neslušných" lokalit, kde by si nikdo soudný žádnou nemovitost nekoupil, totiž přibylo. A poměry v nich jsou dány imigrací z rozvojového světa.
Většina zemí Západu, která kdy začala koketovat s pojmem multikulturalismu, tak činila pod tlakem reálných okolností. Kanadě šlo o rovnováhu moci mezi anglofonní většinou a frankofonní menšinou, aby zabránila možnému odtržení Québecu. Francie, Nizozemí či Velká Británie jsou bývalé koloniální mocnosti, v jejichž případě se tok lidí po druhé světové válce obrátil. Německo a Rakousko přijaly příliš mnoho „dočasných" gastarbeiterů z Turecka, kteří se už nevrátili zpátky a vytvořili uzavřené, izolující se komunity ve velkých městech. Multikulturalismus měl být odpovědí, částečně také „hezkým přehozem", maskujícím již přítomné společenské a kulturní konflikty.
Švédsko zavedlo multikulturalismus zcela jiným způsobem, tak specifickým, že můžeme určit i konkrétní datum. 14. května 1975 odhlasoval tehdejší švédský parlament jednomyslně, že napříště se po cizincích nebude chtít asimilace do švédské většinové kultury a mají si podržet svoje jazyky, kulturu a zvyklosti i do dalších generací. Toto hlasování nebylo vynuceno žádnými okolnostmi. Šlo o intelektuální módu, která se v dominantní sociálně demokratické straně rozšířila začátkem 70. let pod vedením mladého předsedy Olofa Palmeho.
Hanuš Hybný @dozor1984
06.09.2018 21:39
Přiznání, že kdysi poklidné Švédsko je nyní zemi hořících aut, no-go zón, nezvladatelných migrantů a Švédů volajících po odchodu z EU.
V ČT nastaly nějaké změny?
ct24.ceskatelevize.cz/svet/2585023-h…
Adekvátně štědrá azylová a migrační politika země se pak postarala o to, že pojem švédského multikulturalismu nezůstal jen teorií. Během čtyřiceti let se demografické složení země zásadně proměnilo. Podle švédského statistického úřadu mělo v roce 2017 celkem 2 439 007 obyvatel Švédska „cizí původ", tj. buď se sami narodili mimo Švédsko, nebo se mimo Švédsko narodili oba jejich rodiče. Lidé cizího původu tvořili 24,1 % celé populace Švédska, ve velkých městech jako Malmö ještě podstatně více.
Známe-li datum, od kterého začal švédský multikulturní sen, můžeme snad určit i okamžik, kdy oficiálně skončil. Tím okamžikem by mohl být 24. listopad 2015, kdy plačící ministryně za Zelené Åsa Romson předstoupila před novináře a oznámila, že Švédsko zavírá svoje hranice před migračním proudem přicházejícím skrze sousední Dánsko. Během uplynulých měsíců dorazilo do země přes 160 tisíc žadatelů o azyl a kapacita bohatého království byla vyčerpána. Nejen ta finanční, i ta společenská. Švédsko, které sebe sama do té doby považovalo za humanitární velmoc, muselo spustit závoru.
Pavel Kohout @KohoutPavel
31.08.2018 11:08
Trump konečně zrušil dotace palestinskoarabským teroristům. Pokrokové Švédsko finanční výpadek okamžitě dorovná.

Západ páchá sebevraždu. Tohle je jen jeden z mnoha příznaků.
Annika H Rothstein Verified account@truthandfiction

News out of Sweden today
Otevřenost vůči azylantům byla dlouho konstantou napříč švédským politickým spektrem. Na máločem se švédští politici zleva doprava shodli tak dokonale, jako na morální povinnosti otevřít státní náruč lidem přicházejícím zvenčí se žádostí o azyl. Když se v roce 2010 do parlamentu poprvé dostala antiimigrační strana – Švédští demokraté – jejich 5,9 % volebního zisku zděsilo dobré Švédy natolik, že během následujících týdnů Internet zaplnily žalostné dopisy omlouvající se světu za tak hroznou věc, poskvrňující kladnou pověst Švédska v cizině. (Byla to póza, jako obvykle – zbytku světa je složení švédského parlamentu právě tak lhostejné, jako toho českého.) O čtyři roky později už Švédští demokraté posbírali 12,9 % hlasů a byli třetí nejsilnější stranou. Na jejich letošní výsledek čeká celá Evropa. Je dost pravděpodobné, že překročí dvacetiprocentní laťku.
Švédští demokraté slaví tyto úspěchy proto, že jako jediní projevili ochotu mluvit o velkém tabu - negativních aspektech imigrace z rozvojového světa. Nevyhýbali se tématům, jako je řádění ozbrojených gangů, mnohogenerační závislost na sociálních dávkách, nebo rostoucí islámský fundamentalismus. (Jen z města Göteborgu odešlo do Islámského státu přes 150 bojovníků, tedy více, než z celých Spojených států amerických. V prosinci 2017 zaútočili tři místní muslimové zápalnými bombami na göteborgskou synagogu, v níž se právě nacházely desítky mladých lidí.) Přestřelky, zapálená auta, policie a zdravotníci napadení kameny, navrátilci z Islámského státu, astronomické náklady na péči o lidi zvenčí, kteří do systému nikdy nepřispěli a nejspíš za celý život nepřispějí – to všechno byly věci, které si humanitární velmoc Švédsko dlouho odmítala přiznat a které jí přerostly přes hlavu.
Ať už získají Švédští demokraté 18 či 25 procent, ve vládě nejspíš nezasednou. Zbytek politické scény vytvořil kolem strany „sanitární kordon" a slavnostně slíbil, že s ní za žádných okolností nebude spolupracovat. To však neznamená, že z opozice nebudou vykonávat jistý vliv. Mají jej v podstatě už teď. Vize Švédska jako humanitární velmoci se rozdrolila a uvažování společnosti se pozvolna vrací ke střízlivému realismu. Ne tolik, jako u sousedních Dánů či Norů, ale směr vývoje je jednoznačný. Závora na švédských hranicích už se nikdy nezvedne tak, jako dřív.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM