Sdílejte
Mohlo by se zdát, že momentálně nejpalčivějším problémem, s nímž se potýká Itálie, je dlouho trvající sestavování vlády. Problémů na Apeninském poloostrově je ale mnohem více a o poznání dlouhodobějších. Pomyslným symbolem toho, co Italy trápí je společná evropská měna euro. Velká očekávání vystřídalo velké zklamání. Prosadí nová vláda alternativu?
autor Jan Palička, Marian Kechlibar
Komentář
23.05.2018
Silvestr roku 2001 byl v Itálii mimořádně slavnostní. Mnoho radnic vyvěsilo na náměstí neonové symboly přicházející měny – eura. Itálie na přelomu století byla vůbec nejvíce nadšenou zemí EU, co se budoucnosti společného projektu týče. Průzkumy veřejného mínění tou dobou ukazovaly, že členství v EU a hospodářskou integraci kontinentu považuje za kladnou věc zhruba 70 % Italů. Málokdo tehdy věděl, že dobré časy právě končí a následovat bude dvacet let dusivé stagnace.

Italská tisícilirová bankovka. Na starou měnu mohou Italové už jen vzpomínat.

Už zavedení eura bylo provázeno nepříjemným skokem spotřebitelských cen. Mzdy byly přesně přepočteny v oficiálním poměru 1936:1, ale ceny drobného zboží a služeb vesměs podléhaly zaokrouhlení na nejbližší vhodnou jednotku nahoru – nikoliv úředně, ale reálně. Typický příklad: rychlá káva „na stojáka" stála před zavedením eura dejme tomu 2500 lir. Po zavedení by prodejce mohl přepočítat cenu na 1 euro, jenže tím by tratil. Daleko běžnější bylo zaokrouhlit oficiálně přepočtených 1,29 eura na rovné 1 euro 50, ne-li dokonce dvě eura (v turistických oblastech). Rovněž nájmy bytů měly tendenci podléhat podobnému zarovnávání na nejbližší vyšší „kulatou" hodnotu, takže ze 374 euro se snadno stalo 400 euro. K podobným efektům došlo tehdy i v Německu, kde však byly časem vymazány silným hospodářským růstem. To se v Itálii nestalo. Kupní síla Italů není dnes o nic větší než koncem minulého století a bývalý optimismus italské veřejnosti vůči Evropské unii je ten tam.

Euro přijala většina obyvatel Itálie s velkými očekáváními. O to hořčejší bylo pak jejich zklamání.

Právě zavedení eura je široce vnímáno jako zásadní faktor, který k trvající stagnaci přispěl. Italská ekonomika na světovém trhu konkurovala schopností vyrábět relativně levné výrobky. Na této exportní schopnosti byla postavena celá prosperita padesátých až devadesátých let, která proměnila dříve zaostávající zemi v bohatý stát. S tím, jak docházelo k industrializaci jihovýchodní Asie, se model vývozu levnějších průmyslových výrobků stával něčím jako plaváním proti proudu. Zavedení eura pak plavci jménem Itálie nasadilo ještě navíc olověnou vestu: Řím najednou nemohl pomáhat exportérům devalvací měny, jak bylo až dosud zvykem. Peníze vyměníte škrtnutím pera, adaptovat ekonomické zvyklosti národa však trvá celé generace.
Nově se formující vláda Hnutí pěti hvězd a Ligy severu musí tuto situaci nějak řešit. Přímočarý návrat k liře však nepřipadá v úvahu. Eurozóna, na rozdíl od EU jako takové, byla od počátku navržena podle vzoru písně Hotel California - „you can never leave". Neexistuje žádný smluvní mechanismus, jak euro zase opustit. Společná měna byla zkonstruována jako věčná, členové mohou pouze přistupovat.
Itálie je už od středověku značně kreativní zemí a v mnoha záležitostech historicky předběhla a předznamenala pozdější celoevropský vývoj. V aktuálním návrhu vládní spolupráce se vyskytuje jedna položka, která se na sever od Alp už nyní postarala o značné znepokojení, a která by se přesně takovým předvojem vývoje na jižním křídle EU mohla stát. Jestliže Řím nemůže pomyslnou zeď eura přelézt ani rozbořit, může se pokusit ji aspoň podkopat, a návrh jménem Mini-BoT vypadá k tomuto účelu jako stvořený.
Patria.cz @PatriaCZ
28.08.2017 17:43
V #Itálie sílí snahy o zavedení paralelní #měna - Patria.cz/3611885
Mini-BoT jsou zamýšlené dluhopisy nízké nominální hodnoty, kterými by italská vláda platila za služby, které objednává. Existovaly by fyzicky, podobně jako bankovky, a byly by tištěny s adekvátními prostředky proti padělání. Soukromý sektor by je přijímat nemusel, ale daly by se použít k úhradě daní a jiných závazků vůči státu. Navíc by oficiálně nešlo o měnu, takže transakce s nimi by nepodléhaly zákonům o hotovostním styku, které jsou v Itálii dosti přísné (strop na hotovostní platby je 3000 eur). Zkrátka: fakticky by to paralelní měna byla, bez ohledu na všechny úřední deklarace, že jí není.
Zda by zavedení Mini-BoTů vedlo k ozdravění italské ekonomiky, je ve hvězdách. Určitě by však vedlo k tomu, že kontrola nad měnovými poměry by se vymknula z rukou Evropské centrální banky. A to by bylo oslabení, které Brusel nebude chtít připustit. Itálie je ale jedním z šesti zakladatelských států EU a na rozdíl od Řecka nebude možné ji nátlakem zvenčí přinutit k něčemu, co udělat nechce.

Dočká se Itálie alternativy k euru v podobě paralelní měny? Tento nápad se v Bruselu určitě s nadšením nesetká.

Rozumným řešením by byl nějaký kompromis. Bohužel se zdá, že v posledních letech se z evropské scény schopnost uzavírat oboustranně výhodné kompromisy pozvolna vytratila, což vidíme i na stagnujícím vyjednávání o tom, jak by vlastně měl vypadat blížící se Brexit.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM