Sdílejte
Každé volby nám nabízí příběhy štastné i smutné, důstojné i bizarní. Letošní senátní volby nabídly úplně všechno, od klasického Kuberova nájezdu přes neúspěchy Rathů a Paroubků až po zoufalosti v mnoha variacích. Dva příběhy ale vyčnívaly.
autor Tomáš Jirsa
Komentář
14.10.2018

Pavel Bělobrádek, dosavadní předseda KDU-ČSL, poslanec, který se pokusil o finální výstup své kariéry, křeslo senátora s nadějí na fukci předsedy Senátu, druhé nejvyšší ústavní funkce. Svedl důstojný souboj s neprávem podceňovaným Martinem Červíčkem, v prvním kole vyhrál doslova o prsa náchodské ženy. V druhém kole ale jasně prohrál. To se stává, nejspíš byl Červíček v regionu viditelnější a věrohodnější oponent dnešního babišovského vládnutí než Bělobrádek, který byl ještě loni v Sobotkově vládě Babišovým kolegou. Ale to je naprosto vedlejší.



To, co předvedl Pavel Bělobrádek ve chvíli, kdy bylo jasno o výsledcích, by se mělo vyučovat v hodinách politické kultury - lidovecky klidný projev, gratulace soupeři, poděkování voličům, nadhled. Žádná zahořklost, vztek, kopání do soupeře nebo do voličů a nebo utíkání před médii. Naopak, Bělobrádek klidně odpovídal všem kolem, trpělivě snášel otázky Jakuba Železného v ČT a i na sociálních sítích vše vystihnul několika přiléhavými větami.

Pavel Bělobrádek @PavelBelobradek
13.10.2018 16:40
Samozřejmě jsem chtěl vyhrát. Ale porážku beru sportovně. Děkuji svým voličům za hlasy. Gratuluji M. Červíčkovi.
Ještě před oznámením výsledků jsem řekl, že už nebudu kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Bylo to skvělých 8 let. Ale už je čas, aby přišel nový lidovecký frajer 😉
I člověk jako já, který nikdy ani náznakem neuvažoval o volbě lidovců kamkoliv, musel smeknout. Jak veliký kontrast proti druhému příběhu, který vyčníval (opačným směrem). Libor Michálek, muž, jehož jediným předpokladem pro vstup do české politiky byla schopnost zapnout a vypnout nahrávací zařízení (exministr Drobil by mohl vyprávět), během kampaně i po jejím tragickém konci pevně kráčel po naprostém dně politické stoky. Jeho naříkavá výzva, aby Marek Hilšer zvážil odstoupení ze senátních voleb kvůli dřívější podpoře z Michálkovy strany v prezidentských volbách, byla tím nejlepším předkrmem před povolebním brekem.

Během něj asociální Michálek hledal příčiny ve všem možném kromě sebe, až určil příčinu hlavní: „Některé ženy, voličky, se opravdu rozhodují třeba pouze podle vizáže, takže proti tomu by se dalo asi těžko něco dělat."

Ano, ani Hillary Clintonová, který označila voliče Trumpa za "basket of deplorables"(možná jí to stálo vítězství), nešla tak daleko. Libor Michálek prý prohrál, protože ženy z Prahy 2 naletěly na hezkou tvářičku Marka Hilšera. Jsou hloupé, podléhají nejnižším pudům, nehlasovaly pro Michálka, přestože ten ve 100 procentech naplnil svým hlasováním nalajnovaný program Rekonstrukce státu.



Díky bohu (a moudrým ženám z Prahy 2) za to, že máme možnost sledovat v přímém přenosu to, jak vypadá odcházení státníka a odcházení asociálního pirátského monotematického adolescenta. V Bělobrádkově případě škoda, v Michálkově podání to mělo být mnohem dřív.

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM