Sdílejte
Většina firem si nedává do svých nákladů výzkum a vývoj. Bojí se reakce berňáku, který je za to může potrestat. Přístup finančního úřadu tak ničí inovační potenciál českým firem.
Komentář
07.03.2018
Politici se předhánějí ve výrocích, jak je důležitá podpora výzkumu a vývoje. Ekonomové zase ukazují statistiky, podle nichž Česko vynakládá vůči hrubému domácímu produktu na výzkum a vývoj kolem 2,2 procenta HDP, zatímco třeba Izrael více než 4 procenta. Na co se však v celé debatě zapomíná jsou firemní investice do výzkumu a vývoje. Ty jsou na rozdíl od těch státních vynakládaný za účelem budoucího vytváření zisku, a jsou tedy ve srovnání s těmi státními vysoce efektivní a produktivní. Jsou to právě investice firem, které mohou Česku dopomoci stát se specializovanou ekonomikou, která vytváří výrobky s vysokou přidanou hodnotou. Nikoliv montovnou, kterou charakterizují nízké mzdy.
Zatímco stát společně s Evropskou unií utrácejí miliardy korun na podporu výzkumu a vývoje a vznikají pochybná výzkumná centra, která krachují, tak zcela jiná podpora je u soukromých firem. Tam jsou totiž firmám, které chtějí uskutečnit investice do výzkumu a vývoje ze svých vlastních finančních prostředků, házeny klacky pod nohy. Firmy si totiž ve většině případu nemohou dát investice do výzkumu a vývoje do svých nákladů a snížit si tak svou daňovou povinnost. Pokud to udělají, tak riskují, že je budou prošetřovat berní úředníci. Některé z těchto postupu finanční správy jsou natolik absurdní, že se již objevily v médiích – zasažena byla šetřením daňových úředníků společnost RSJ, což je vysoce specializována finanční společnost zaměřující se na obchodování na burzách. Té přitom může velmi brzy dojít trpělivost a může se přestěhovat z Prahy do Londýna nebo Frankfurtu, kde jsou podmínky pro finanční obchodování výrazně lepší. Jinou z dalších dotčených firem je kupříkladu lanškrounský Fortell, kde první kontrola trvala neuvěřitelných sedm a půl roku. Druhá začala před třemi lety a stále neskončila.
Za uplatnění nákladů na výzkum a vývoj firmy riskují tučnou pokutu s tím, že budou obviněny berním úředníkem z nedovoleného snižování daňové povinnosti, v horším případě z daňových úniku. Výsledkem tak je, že z více než půl milionů českých firem si náklady na výzkum a vývoj odepsalo jen něco přes tisíc podniků, což je alarmující číslo.
Místo jasných pravidel, které by omezily moc a subjektivní názor berních úředníků, se schyluje k polovičatému, byrokratickému řešení, který může vytvářet korupční prostředí. Rada pro výzkum, vývoj a inovace se totiž přiklání k rakouskému modelu, kde o posuzovaní odpočtů rozhoduje státní nezávislý orgán – v tomto případě by se jednalo o Technologickou agenturu ČR.
Přitom řešení je poměrně jednoduché. Než vytvářet další úřady či rozšiřovat pravomoci těch stávajících, je nejvhodnějším řešením transparentní, jednoduché a předvídatelné daňové prostředí a paradigma, kdy firmy a podnikatelé nejsou v očích daňových úředníků nepřátelé, kterým je potřeba sebrat co nejvíce peněz, za což pak úředníci obdrží co nejvyšší odměny. Takovéto prostředí je základem hospodářského úspěchu Česka, ke kterému je nutné přistupovat s úctou a pokorou.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM