Sdílejte
Zda nakonec skutečně vznikne nová vláda Andreje Babiše s ČSSD, rozhodnou až výsledky vnitrostranického referenda sociálních demokratů. Potenciální koaliční partneři nicméně nelenili a své plány již předestřeli ve formě programového prohlášení. Podle expertů ZDROJE ovšem není důvod se radovat a očekávat světlé zítřky. Jedná se spíše o seznam líbivých slibů, které nikdo ve finále plnit nebude.
Zpravodajství
28.05.2018
„Z ekonomického hlediska mi přijde vládní program jako udržovací. U všech předcházejících vlád byla nějaká snaha o (lepší či horší) prezentaci reformy zásadních parametrů ekonomiky. Na to vládní prohlášení vůbec neaspiruje," hodnotí programové prohlášení pro ZDROJ ekonom Martin Slaný. Podle něj je podoba prohlášení odrazem toho, že vláda nemá žádnou ambici o zásadní změny. „Nejspíše se chtějí jen vést na aktuální vlně ekonomického růstu a spoléhat na to, že regulátoři budou regulovat lépe a lepší regulací se proregulují až k lepším rozpočtovým výsledkům či efektivnějším ekonomice," dodává.

 

Programovému prohlášení pak Slaný vytýká i to, že jakákoliv konkrétní navrhovaná opatření jsou marginálie a naopak zásadní ekonomické kroky nejsou v dokumentu ani naznačeny. Na jednotlivých programových tezích je pak podle Slaného patrné i to, že je v něm mnoho ústupků směrem k ČSSD. Za jediný veskrze pozitivní bod pak Slaný považuje příslib toho, že vláda nebude ve svém funkčním období usilovat o zavedení eura. „I zde se ale nemohu zbavit dojmu, že spíše než jasné ideové východisko a silný ekonomický názor na stav eurozóny se v pozadí tohoto bodu skrývá snaha vlády – dokud to jde – udržovat status quo ekonomických věcí," říká Slaný.
Části programového prohlášení vlády týkající se zahraniční politiky nejde podle bývalého velvyslance v Izraeli Tomáše Pojara moc co vytknout, ale jen za předpokladu, že ho jeho autoři myslí opravdu vážně. „ Problém očekávám s konkrétním naplňováním jednotlivých předsevzetí a slibů. Předpokládám, že nebude jednoduché sladit jednotlivé výroky a kroky prezidenta, premiéra a ministrů zahraničí či obrany a že budeme bohužel i nadále působit mírně kakofonicky,"říká pro ZDROJ Pojar.

 

Problematické bude podle Pojara i stanovení priorit ve vztahu Česka k Evropské unii, což se ostatně ukazuje jako komplikace již několik let. „V posledních letech jsme jasně formulovanou, sebevědomou, aktivní, srozumitelnou a předvídatelnou zahraniční politiku spíše postrádali a naše věrohodnost a relevance spíše upadaly. Kéž by v tomto ohledu došlo ke změně," doufá Pojar v co nejlepší realizaci vládních slibů.
„Programové prohlášení vlády obsahuje mnoho líbivých tezí. Otázky ale vzbuzuje fakt, že vláda ANO a ČSSD se některými tezemi ostře vymezuje proti faktickým krokům vlády minulé, ve které ale zasedalo ČSSD spolu s ANO," uvedl pro ZDROJ expert na veřejnou správu Tomáš Bezouška. Jednotlivé programové teze pak hodnotí jako v lepším případě bezobsažné, v tom horším neproveditelné či dokonce škodlivé. Jako příklad uvádí Bezouška slib zavedení důchodové reformy bez dlouhých a neplodných diskusí. „Důchodová reforma je projekt, který by měl vydržet nejméně jednu generaci, jeho zavádění bez diskuse zřejmě nebude cestou k tomuto cíli,"říká Bezouška a připomíná osud podobným způsobem přijaté důchodové reformy z roku 2013, která vydržela jen dva roky.

 

Kapitolu programového prohlášení nazvanou Digitální Česko pak Bezouška považuje za výsměch všemu, co v uplynulých letech ministerstvo vnitra (ne)udělalo. „Sjednocení služeb státu je chiméra, které se spíše vzdalujeme. O elektronizaci jednotlivých úřadů by se dalo psát do nekonečna a nebylo by to ve většině případů pěkné čtení. A jak skončíme, když se v elektronizaci státu opřeme o služby České pošty? Malou ochutnávku jsme zažili nedávno, když po banálním požáru vypadly klíčové systémy pošty na celý den," komentuje vládní plány na digitalizaci státní správy Bezouška. „Prohlášení o odpolitizování státní správy pak už působí po tom, co předvedl Andrej Babiš během svého nepřátelského převzetí vlády v posledních pěti měsících, už jen jako velmi, ale opravdu velmi špatný vtip," uzavírá Bezouška.
Na vnitrostátní politiku se programové prohlášení vlády příliš nezaměřuje, přesto zde ale nalezneme dva poměrně zásadní body. Těmi jsou zavedení všeobecného referenda a změna volebního systému do Senátu, kde by se nově volilo pouze v jednom kole namísto stávající dvoukolové volby. „Snahy zavádět u nás referendum se táhnou už od Sametové revoluce. Ve svém programovém prohlášení ho měly i vlády Petra Nečase a Bohuslava Sobotky. Takže nic nového. Zatím jeho zavedení vždy ztroskotalo na nenalezení ústavní většiny v obou komorách na konkrétních parametrech," říká pro ZDROJ politolog Matěj Trávníček, který dále vysvětluje konkrétní úskalí referenda. Pokud by referendum vyžadovalo 100 tisíc podpisů, mohlo by se do roka k jedné věci konat i několikrát, pokud milion podpisů, bylo by jeho uspořádání nereálné. „Nezdá se ale, že by dnes v parlamentu existovala ústavní většina, která by měla jasno, jak by takové referendum mělo vypadat," dodává Trávníček.

 

Co se návrhu na úpravu volebního systému do Senátu týče, vyvrací Trávníček obavy z toho, že by se mohlo jednat o cestu k upevnění moci Andreje Babiše v horní komoře parlamentu. „Na první pohled to může vypadat jako snaha posílit pozice hnutí ANO v Senátu. V realitě by to však nemuselo být natolik fatální. Přechod od dvoukolové k jednokolové volbě by totiž přinesl silnou pobídku ke spolupráci politických stran, což už se ostatně i děje. Pokud by se strany nechovaly zcela iracionálně, došlo by k dalšímu posílení této spolupráce, což by mohlo založit na spolupráci i v dalších volbách," hodnotí Trávníček. Biti by na tomto návrhu byli podle Trávníčka vzhledem k nízkému koaličnímu potenciálu hlavně komunisté a SPD, do určité míry i ČSSD.
Lékař Otakar Lucák považuje programové prohlášení vlády z principu za pouhý cár papíru, pokud se neplní, což se bohužel děje. „Výsledkem všech minulých vlád je hroutící se systém zdravotnictví, a to bez ohledu na to, jak (ne)kvalitní jejich program byl," říká Lucák s tím, že kritické hodnocení jednotlivých bodů by bylo účelové a zbytečné, protože se je stejně nepodaří splnit. „Příčinou tohoto stavu je složitost a náročnost ústavně-legislativního procesu, provázaná a přímo závislá na velkém množství účastníků schvalovacího procesu a jejich různých cílech a zájmech. Prosadit a uvést do praxe i dobře myšlený záměr, je pak nemožné,"vysvětluje Lucák. Dodává, že jestliže se nějaký zákon přesto podaří přijmout, pak většinou v pokřivené verzi, která je pro praxi nevyhovující, legislativně nedotažená a systémově nepoužitelná.

 

„Otázka zní, proč by se tedy zrovna menšinové vládě v demisi mělo podařit prosadit body svého prohlášení, když se to nepodařilo jiným vládám s daleko silnějším mandátem?" táže se Lucák. Jediným řešením je podle něj to, aby se do čela rezortu postavil silný a schopný manažer ochotný problémy zdravotnictví skutečně řešit. Zároveň musí být tento ideální ministr schopen spojit protichůdné tábory a do hry vstupující zájmové skupiny. „Takový člověk se těžko najde. A pokud by se našel, není třeba tvořit žádné body programového prohlášení. Může píchnout prstem kamkoliv a vždy se trefí správně. Současný systém zdravotnictví je plný nedostatků, že neumožňuje se zmýlit," uzavírá Lucák.

Ekonomika

Zahraniční politika

Státní správa

Politika

Zdravotnictví

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM