Sdílejte
Pokuty za kontrolní hlášení strmě rostou a podle zjištění serveru ZDROJ.CZ už jich úředníci rozdali celkem za miliardu korun. Sankce jsou přitom často nepřiměřené, pro menší podnikatele likvidační a od skutečných podvodníků stát nedokáže vybrat téměř nic. Úředníci jsou navíc místo rozkrýváním řetězových daňových podvodů zahlceni řešením formalit.
Zpravodajství
06.06.2018
„Ke 4. červnu udělila finanční správa 54 130 pokut v celkové výši 987 502 000 korun," říká pro ZDROJ Klára Křehlová z Generálního finančního ředitelství. Povinnost podávat kontrolní hlášení platí od ledna 2016, pokud bychom to tedy vzali aritmetickým průměrem, každý měsíc rozdali úředníci asi dva tisíce sankcí za asi 34 milionů korun.

Kontrolní hlášení na rozdíl například od kritizované elektronické evidence tržeb může skutečně pomáhat odhalit velké daňové podvody, což připouští i řada odborníků na daňovou problematiku. Jenže opatření, které mělo původně sloužit k rozkrývání sofistikovaných karuselových podvodů, se postupem času zvrhlo k něčemu, co již vůbec nevypadá jako efektivní správa daní.
Z rozdané miliardy na pokutách totiž úředníci vybrali jen asi 250 milionů a dalších 200 milionů podnikatelům prominuli. Zbývajících více než 550 milionů korun zatím nechtějí podnikatelé ani prominout, ani zaplatit. „Téměř dvě třetiny celkové částky připadají na pokuty ve výši 50 tisíc korun, u kterých předpokládáme, že jsou ukládány nekontaktním nebo nekomunikujícím firmám. Zároveň předpokládáme, že z valné části zůstanou tyto pokuty nezaplaceny," vysvětluje pro ZDROJ Tomáš Hajdušek z Komory daňových poradců.

Nesmyslné pokuty

Jedním z největších problémů kontrolních hlášení je, že úředníci pokutují i poctivé firmy, které se dopouštějí drobných či formálních chyb. V českém zákoně jsou totiž sankce dány taxativně a úředníci nemají možnost je neudělit. To je rozdíl například oproti Slovensku, kde mají kontrolní hlášení také, ale zda padne pokuta a v jaké výši je pouze na správci daně. Existuje tedy prostor pro zdravý rozum.

V Česku oproti tomu musel vzniknout metodický pokyn, na jehož základě úřednice teprve zpětně některé pokuty odpouštějí třeba v případě nemoci nebo živelné tragédie. Na prominutí jedné pokuty mají na druhou stranu ročně nárok všichni bez ohledu na to, jak závažného prohřešku se dopustili. Sankce tak úplně ztrácí výchovný smysl.

„Zastupuji klienta, v jehož případě došlo k pochybení v kontrolním hlášení ze strany jeho dodavatele, který obratem chybu opravil. Můj klient se s potvrzením správnosti opozdil, a správce daně mu, ačkoliv v tu chvíli měl nesrovnalost odstraněnu, stejně pokutu udělil," popisuje jeden ze svých případů člen Unie daňových poplatníků Jan Rambousek.

Podobných případů, kde „zdravý rozum" totálně selhal, se přitom v médiích objevily desítky. Nejčastější se jedná o třicetitisícové pokuty za několikadenní zpoždění v případech, kdy je kontrolní hlášení v pořádku odevzdáno, ale úředník požaduje od podnikatele během několika dnů další kontrolu. To pak ve firmách padá na hlavu účetních, kteří další kontrolu už správně odevzdaného hlášení neudělají včas. Často třeba proto, že si vzali pouhých několik dnů dovolené.

Podle odborníků se tak potvrzují obavy, které měla například Komora daňových poradců již před zavedením kontrolního hlášení. „Podvodníkům žádné pokuty nevadí, protože je nikdy neplatí. Celý sankční systém se tak dotkne především standardních fungujících firem, jež z mnoha různých důvodů podají kontrolní hlášení pozdě," dodává. „Uvedené údaje ukazují, jak se dá obyčejná chyba využít k získání popularity a přitom zatížit naprosto neefektivně jak daňové subjekty, tak finanční správu," uzavírá Rambousek.

Ředitel Generálního finančního ředitelství Martin Janeček. Proslul například svým výrokem, že každá firma je podezřelá.

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM