Sdílejte
Použití polonia k likvidaci Alexandra Litviněnka nebo novičoku v případě Sergeje Skripala na území Velké Británie se událo přesně podle starých dobrých sovětských not. Jednalo se z ruské strany o vzkaz Londýnu, že je třeba s Ruskem počítat. Stejně tak to byl vzkaz do domácích řad všem, kteří by chtěli někdy v budoucnosti zradit: KGB nezapomíná.
autor Filip Nachtmann, Tomáš Pojar
20.04.2018
Nacházíme se již tedy v éře nové Studené války? Do jisté míry ano. Byť není naprosto stejná jako ta minulá a není jasné, jak dlouho bude trvat a co vše nám přinese. Každopádně je důvěra mezi Západem a Ruskem opět na bodě mrazu. Vracíme se zároveň do éry prosté geopolitiky. Opět se otevřeně střetávají zpravodajské služby a bojuje se na bojištích třetích zemí. Konfliktů bude bohužel spíše přibývat.

Zárodek současného sváru lze hledat v nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu. Pro konsolidaci moci si tehdy zvolil jako hlavní téma právě střet se svobodným západním světem. Do té doby lze také datovat staronovou zahraničně politickou rétoriku a aktivizaci ruských zpravodajských služeb prakticky v každé členské zemi Severoatlantické aliance a Evropské unie. Úspěchy nicméně zaznamenal ruský prezident zejména na domácí půdě – střet se Západem jeho režimu skutečně dodal domácí legitimitu a těší se většinové podpoře ze strany vlastních obyvatel. Nic na tom nemění fakt neutuchající ruské emigrace ani pokračující nespokojenosti v řadách mnohých vlastních občanů.

Západ se dlouho snažil situaci bagatelizovat a nebral Kremlem jasně a veřejně deklarovanou politiku vážně. A to ani po ruském vojenském angažmá v Gruzii v roce 2008. Klíčové však je, že se zájmy Washingtonu, Londýna a Paříže se zájmy Moskvy značně rozcházejí. Německo bylo názorům Ruska vždy tradičně blíže a Berlín se proto ještě o něco déle snažil být k Moskvě vstřícnější. Skutečný zlom nastal až po ruském rozpoutání války na východě Ukrajiny a ruské anexi Krymu v roce 2014. To bylo příliš i pro Berlín.
Spuštění železné opony

Současné turbulence jsou tak již jen příznakem daleko širšího sváru, který se vyostřuje na liniích střetu. Nelze najít shody ohledně Severní Koreje nebo Sýrie. Střet se však odehrává i v Evropě. Jedním z klíčových odvěkých problémů evropského kontinentu je neustále se posouvající hranice ruského státu z východu na západ a zpět. Žádná po desetiletí jasně ustálená hranice totiž neexistuje. Jelikož nenastal konec dějin, pnutí pokračuje i dnes. A stále platí to samé: Jste-li sousedem Ruska, musíte být silní nebo se musíte podvolit. Střední cesta reálnou alternativou není.

Barack Obama dával ostentativně najevo, že ho názory Moskvy nezajímají. Reset vztahů navržený Hillary Clintonovou byl Kremlu pro smích – byl považován za ukázku slabosti a zároveň za výsměch. Donald Trump asi opravdu chtěl vztahy s Ruskem zlepšit. Narazil však velmi brzy na realitu všedních dní. Brzy zjistil, že skutečný průnik zájmů obou velmocí totiž neexistuje – v Evropě, na Blízkém východě ani v Asii. Neexistuje ani v rovině obchodní a ekonomické a ještě méně pak v rovině ideové.
Gergely Polner @eurocrat
19.04.2018 13:27
This is just brilliant - this map shows the biggest trading partner for each country
Ano, Západ dnes čelí spoustě problémů. Stále patří k nejbohatším částem světa, ekonomiky mnoha zemí však nejsou z dlouhodobého hlediska v dobrém stavu. Stejně tak se stále jedná o nejsvobodnější část planety, byť je to s úrovní skutečně svobodné debaty v mnoha zemích nebo na půdě celé řady západních univerzit na pováženou. I z bezpečnostního hlediska není situace nejrůžovější, přesto se však stále jedná o část světa jednoznačně nejbezpečnější.

Případné spuštění či nespuštění nové Železné opony jako Češi neovlivníme. Naším národním zájmem nicméně je, aby se v případě jejího spuštění tentokrát nacházela co nejdále na východ od našich hranic. Z pohledu svobody, bezpečí a prosperity nám Rusko (i Čína) nabízí ve všech ohledech jen ty výrazně horší alternativy.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM