Sdílejte
Do roku 2030 má být každý obal recyklovaný. Tak zní plán Evropské unie, která chce také zakázat plastová brčka nebo vatové tyčinky. Plastové tašky zůstanou ušetřeny, mají ale být na příděl.
Komentář
04.07.2018
Podle Evropské komise se totiž například v Česku ročně spotřebuje na jednu osobu 300 tašek a sáčků, což je dle bruselských byrokratů moc. Do konce roku 2019 proto musí ČR snížit spotřebu na 90 kusů na osobu ročně a do konce roku 2025 už lidé budou moci užít jen 40 tašek. Vše v rámci boje za čistší oceány, které nemají být zamořeny plasty.
Pomiňme to, že se vracíme k přídělové ekonomice, se kterou máme neblahé zkušenosti, a která fakticky znamenala hospodářskou mizérii. Pojďme k samotným faktům. Podle organizace Helmholtz – centra pro životní prostředí se 90 procent všech plastů do oceánů dostane jen z deseti řek Asie a Afriky.
Místo toho, aby EU vyvinula diplomatický tlak k tomu, aby největší znečišťovatelé začali alarmující situaci řešit, tak zvolila jinou strategii – chrlit nesmyslné směrnice a vytvářet absurdní požadavky směrem k členským státům. Však Evropská komise vede v řadě případů odlišnou zahraniční politiku, než praktikují samotné členské státy. Není se tedy čemu divit, že unijní diplomacie je ze strany velmocí (USA, Číny, Ruska) terčem posměchu a nikdo ji nebere vážně. Schopnost něco prosadit u největších znečišťovatelů je tak u EU minimální. Komise se proto rozhodla trestat samotné členské státy.
Co je ale nejabsurdnější, je to, že opatření může nadále zhoršit životní prostředí. Dokazuje to dánská studie publikovaná tamějším ministerstvem životního prostředí. Podle ní jsou klasické igelitky zdaleka nejekologičtější a nejméně způsobují klimatické změny nebo změny v ozonové vrstvě a nejméně přispívají k vzniku rakoviny. Aby se dopady ve sledovaných oblastech vyrovnaly, pak je nutné například s taškou z bavlny uskutečnit dokonce 7100 nákupů. V případě plastové tašky z biomateriálu je potřeba učinit 42 nákupů, u papírové tašky 43 návštěv obchodů. Výroba těchto tašek je totiž energeticky náročnější a uvolňuje se při výrobě více CO2. Studie také předpokládá, že taška bude recyklována nebo spálena - zde ale má řada států, včetně našeho, mezery a většina odpadků končí na skládkách.
Že by se jednalo o cílenou a účelovou studii, která má plány EU na regulaci plastových tašek zpochybnit? Nikoliv. Podobná studie byla publikována už v roce 2006 od britské Environment Agency, která zjistila obdobné výsledky – igelitové tašky se znovu ukázaly jako zdaleka nejekologičtější. Evropští představitelé ale fakta vidět nechtějí – nepřítel číslo jedna v Evropě je plast. Však je v mořích a byla o tom natočená dojemná videa.

Biopaliva, která ničí plíce

Není to poprvé, kdy Evropské unie v rámci boje za životní prostředí ho naopak značně poškodila a výrazně nám všem zhoršila životy. EU chtěla například snížit závislost na ropě, nařídila proto zemím podporu biopaliv. Plán se zdál tak idylický – místo ropy pojedou naše automobily na biopaliva, která si vypěstujeme. Snížíme tak nejen spotřebu ropy, ale podpoříme i zemědělce.
Jaká je skutečnost? Biopaliva nám nejen zdražují pohonné hmoty, připravují stát (nás) o výnosy ze spotřební daně, ale výfukové plyny výrazně poškozují životní prostředí – pěstování biopaliv nám otrávilo podzemní vody. Kvůli biopalivům ale také dochází podle australských vědců k poškozování plic a zdraví. Medializovány palmový olej, kvůli kterému se kácí indonéské pralesy, je také převážně pěstován kvůli biopalivům.
Zákazem igelitových tašek a dalších plastů neprohraje jen životní prostředí, ale také naše svoboda. Jako spotřebitelé si nebudeme moci zvolit levnější, ale také ekologičtější možnost.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM