Sdílejte
Napsat dnes cokoli neutrálního o Rusku či o prezidentu Putinovi znamená téměř jistotu, že bude člověk označen za agenta Kremlu a jeho komentář za fake news. Politologové a komentátoři vidí úspěch Vladimíra Putina ve zmanipulovaných volbách, jeho populistické rétorice či v potlačené opozici. Ekonom ve mně však vidí za jeho opětovným zvolením i (makro)ekonomické důvody – relativní úspěch ruského hospodářství – zejména ve srovnání s pozdním komunismem a jelcinovskými 90. léty.
Komentář
23.03.2018
Pohled na dlouhodobá data neukazuje, jak nám vštěpují někteří komentátoři, že by tamní ekonomická situace byla žalostná a Rusko se nacházelo svou vyspělostí stále v dobách minulých. Naopak. K popisu ruské ekonomiky uvedu několik vybraných základních ukazatelů. Zdrojem dat je převážně Světová banka:
  • Průměrné tempo růstu reálného HDP od nástupu Vladimíra Putina do prezidentského úřadu v roce 2000 je čtyři procenta, což je zhruba stejný průměrný růst, jaký dosáhl středoevropský premiant Slovensko. Byť růst v letošním roce bude kolem dvou procent, kontrastuje tento dlouhodobě pozitivní růst s první polovinou 90. let, kdy ruská ekonomika během pěti let poklesu ztratila jednu třetinu HDP.
  • Míra nezaměstnanosti je aktuálně pět procent a dlouhodobě se udržuje v rozmezí pět až sedm procent, tedy níže než je dlouhodobý průměr v EU a méně než v 90. letech, kdy míra nezaměstnanosti v Rusku byla přes deset procent.
  • Míra inflace se v posledních letech usadila na jednociferných hodnotách, vyjma roku 2015 s inflací 15 procent (k růstu došlo kvůli zdražení dovozu oslabením rublu a částečně působením sankcí), což je v příkrém protikladu zejména s počátkem 90. let, kdy hyperinflace de facto znehodnotila veškeré úspory Rusů z komunistické éry (např. v roce 1992 byla roční inflace 1526 %, o rok později 874 %!).
  • Hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly (základní ukazatel ekonomické vyspělosti země) se zvýšil od roku 2000 o tři čtvrtiny ze 14 tisíc na více než 24 tisíc dolarů (což odpovídá ekonomické úrovni ČR zhruba před 15 lety). To je více, než se zvýšila životní úroveň u nás (i zde však o vysokých téměř 50 procent) a podstatně více než průměr za celou Evropskou unii (růst o 20 procent). Neboli Rusko ekonomicky dohání nejvyspělejší země.
  • Počet lidí na hranici chudoby je v Rusku stále relativně vysoký, nicméně od roku 2000 výrazně poklesl z 25 na 14 procent.
  • Emise oxidu uhličitého na HDP (v paritě kupní síly) klesly o 60 procent (z 0,76 na 0,46 kg).
  • Délka života měřená nadějí dožití při narození, jeden ze základních demografických ukazatelů, je stále výrazně nižší než v Evropě či u nás, přesto i ta se od počátku milénia výrazně zvýšila z 65 na 71 let.
  • V Rusku během Putinovy éry vzrostla i ekonomické svoboda. Při vší kritičnosti a omezené vypovídací schopnosti měkkých ukazatelů to dokládá třeba Index ekonomické svobody, který sestavuje kanadský (!) Fraser Institute. V loňském žebříčku bylo Rusko na úrovni Jižní Afriky či Indie. Pozitivní vývoj v Rusku kontrastuje s vyspělým Západem, kde v posledních letech Index ekonomické svobody stagnuje či se dokonce mírně zhoršuje.
Ruská ekonomika má do vyspělé ekonomiky západního typu daleko. Potýká se s mnoha strukturálními problémy. Tím hlavním je stále velmi vysoká závislost ruského exportu i veřejných rozpočtů (a potažmo celé ekonomiky) na ropě a zemním plynu. Výrazný pokles cen ropy v letech 2014 až 2015 stáhl ruskou ekonomiku do recese, ze které se dostala v loňském roce. Odhady na nadcházející roky počítají s růstem kolem dvou až tří procent, což je sice růst, ale výrazně nižší, než byl před příchodem světové finanční krize. Problémem je též neschopnost využít plně vyspělých technologií z kosmického či obranného průmyslu a překlopit je do běžného života při výrobě spotřebního zboží (což se zcela nedařilo, resp. to ani nebylo záměrem v dobách komunistické éry).
Zajisté nalezneme řadu dílčích ukazatelů, které mohou vzbuzovat dojem, a částečně oprávněně, že ekonomická situace Ruska není příliš růžová. Nicméně celkově je ruská ekonomika vzhledem ke svým strukturálním parametrům ve slušné kondici a zejména v dlouhodobém kontextu se jí daří. V posledních patnácti letech vzrostla bezprecedentně životní úroveň Rusů, tak jako nikdy předtím v minulosti. Zejména srovnají-li svou životní úroveň s počátkem devadesátých let a tragickou érou let osmdesátých. Rusko ekonomicky lepší období nezažilo. Tento ve skrze pozitivní ekonomický vývoj – mimo jiného – přispěl k tomu, proč má Vladimir Putin v zemi takovou popularitu a proč jasně vyhrál i nynější prezidentské volby.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM