Sdílejte
Na Facebooku se poslední dobou šíří příspěvek francouzské ekonomické pop-star Thomase Pikettyho, ve kterém mimo jiné označuje Českou republiku za poražený národ a to kvůli obrovskému odlivu dividend, který není sto vykompenzovat ani příliv dotací z Evropské unie.
autor Martin Slaný
Komentář
30.07.2018
Je to sice sčítání jablek s hruškami – povaha těchto finančních toků je rozdílná. Na makroekonomické úrovni je to ale jedno a navíc společné mají to, že jsou obě prolezlé dotačním červem.

Peníze, které nezůstanou v Česku

U nás je skutečně jeden z největších rozdílů mezi tím, co naše ekonomika vyprodukuje a tím, jak velký příjem z této produkce u nás zůstane. Zahraniční vlastníci - nutno dodat úspěšných - firem si nemalou část zisků (v průměru asi polovinu) stahují domů. To snižuje náš tzv. disponibilní důchod, neboli to, co můžeme použít na spotřebu nebo úspory. A naopak to zvyšuje příjmy a tím i spotřebu a úspory v zahraničí, kam dividendy plynou.
Často se rovněž prezentuje, že evropské dotace představují z hůry dané peníze, které jsou jednoznačně pozitivní, a naopak odliv dividend ztělesňuje ryze soukromé investiční rozhodnutí, se kterým nemá stát co dočinění. Ani jedno neplatí. Obě strany mají totiž společného jmenovatele – onoho dotačního červa.
Současný odliv dividend je důsledkem neblahé dotační politiky minulých zejména levicových vlád - éry investičních pobídek, dotací a daňových prázdnin pro zahraniční investory - a dlouhodobého znevýhodňování ba přímo šikaně domácího kapitálu a firem (hanobení tzv. české formy privatizace).
Zatímco v letech 2010 až 2016 byl čistý příliv evropských dotací v průměru 1,9 % HDP, odliv dividend byl v průměru 7,6 % HDP, tedy odliv důchodů z české ekonomiky v průměru 5,7 % HDP ročně, což odpovídá za celou dobu asi 1 700 miliardám korun.
Navíc i ony evropské dotace nejsou konečným čistým příjmem. Tyto dotace mají také svou druhou stranu mince. Stát musí ze svých zdrojů platit část unijních projektů (tzv. kofinancování). Dělají se projekty, které odpovídají dotačním programům a zájmům EU, nikoli primárně ty, které jsou nejpotřebnější. A evropské dotace na sebe rovněž váží další prostředky v budoucnu (český stát už nyní musí platit provoz nejrůznějších z dotací postavených projektů). A to mluvíme jen o finančním pohledu.

Ekonomický by obsahoval rovněž obrovskou neefektivnost. Dotace totiž kazí ekonomiku – platí to pro evropské dotace i pro ty české, které dnešní strukturu české ekonomiky výrazně určily.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM