Sdílejte
V českém mediálním prostředí se čas od času objeví data o mzdových rozdílech mužů a žen. Je to hloupost. Mzdová nerovnost mezi pohlavími není diskriminace, ač se nás aktivistické feministky vytrvale snaží přesvědčit o opaku. Vedou k ní různé faktory, které jsou dané odlišnými preferencemi obou genderových skupin. Muži a ženy jsou prostě jiní. Snaha toto změnit znamená změnit přirozené návyky ve společnosti.
autor Filip Nachtmann, Martin Slaný
Komentář
16.04.2018
Dle Eurostatu vydělávají ženy v EU o 16,3 % méně než muži, v ČR je tato mzdová mezera 22,5 %, byť v posledních letech klesá. Mzdové rozdíly jsou typické pro všechny vyspělé země. Mnohé feministické, ale i (polo)vládní organizace a nadnárodní instituce přisuzují tento mzdový rozdíl diskriminaci žen na trhu práce.

Slovo diskriminace má obecně pejorativní nádech nespravedlnosti a vytváří nejen dostatečně emotivní mýtus o nerovném odměňování, ale zejména vytváří odůvodnění poptávky aktivistů po nejrůznějších zásazích státu do přirozených vzorců chování a po nových antidiskriminačních politikách. Ekonomická teorie i statistická data včetně českých reálií ale jednoznačně dokládají, že diskriminace na trhu práce mezi pohlavími, pokud vůbec existuje, je zcela marginální. Mzdové rozdíly mezi muži a ženami totiž vyplývají z jiných než diskriminačních faktorů.
1. Nedostatek statistické evidence diskriminace

Ekonomie chápe mzdovou diskriminaci jako situaci, kdy ženy (či muži) se stejnou schopností, vzděláním, pracovní zkušeností a se stejnou mírou soustředění se na práci (a dávající ji přednost před péčí o děti), neboli se stejnou produktivitou práce, dostávají nižší mzdu než muži. To automaticky z dat o mzdách vyčíst nelze.

Agregátní ukazatele mezd jsou statisticky ošidné a ani samotné mzdové rozdíly k usvědčení z diskriminace nestačí. Výše uvedené rozdíly v agregátních mzdách srovnávají mzdy a platy celkově, nikoli na stejných pozicích. Porovnáme-li průměrnou či mediánovou mzdu mužů a žen u stejného zaměstnavatele, za stejnou profesi a stejnou pozici, jsou rozdíly ve mzdách mezi pohlavími zcela mizivé. Například analýza společnosti Korn Ferry na datech více než osmi milionů zaměstnanců z 33 zemí světa ukazuje (tabulka 1), že průměrné rozdíly ve mzdách mužů a žen jsou jen 1,6 %. V ČR je tento rozdíl o něco málo vyšší (3,8 %), ale i tak je velmi vzdálený téměř pětinovému rozdílu vyplývajícím z porovnání celkových mezd.
2. Odlišné preference oborů a profesí

Jedním z hlavních důvodů agregátního mzdového rozdílu mužů a žen je jejich rozdílné zastoupení v jednotlivých odvětvích a rozdílné preference u jednotlivých profesí. To, že jde o zcela klíčový aspekt, dokládá řada ekonomických studií. Česká data to potvrzují též (viz tabulka 2).
Podle odvětvového členění bylo nejméně žen zaměstnáno v odvětví těžby a dobývání (10,6 %), dále v odvětví výroby a rozvodu elektřiny, plynu a tepla (20,4 %) či v odvětví informačních a komunikačních činností (25 %). To jsou odvětví, v nichž jsou vysoce nadprůměrné mzdy. Ženy tvoří většinu zaměstnanců naopak v odvětvích, jako je velkoobchod a maloobchod, ubytování a stravování, vzdělávání, zdravotní a sociální péče či v odvětví tzv. ostatních činností. V těchto odvětvích (s výjimkou peněžnictví a pojišťovnictví, kde je rovněž těsná převaha žen – 57,7 %), je průměrná mzda pod celostátním průměrem.

Vliv na zaměstnání má již obor studia. Zaměříme-li se na absolventy vysokých škol, platí, že studium na vysoké škole sice výrazně zvyšuje následnou mzdu, ale mezi jednotlivými obory jsou velké rozdíly. Ženy si ke studiu na vysoké škole vybírají obvykle studijní obory společensko-humanitního zaměření, pedagogiku, učitelství a sociální péči, či vědy o kultuře a umění, což jsou obory, v nichž absolventi dosahují nižších mezd než například absolventi technických oborů, ve kterých naopak dominují muži.
3. Rozdílná ekonomická aktivita

Muži a ženy se taktéž liší ve své aktivitě na trhu práce, která rovněž ovlivňuje celkové mzdové rozdíly (tabulka 3).
Muži pracují větší počet hodin. Ženy odpracují v průměru 33,1 hodiny za týden, zatímco muži odpracují téměř o čtyři hodiny více 37,8 hodiny. Mezi pohlavími se výrazně liší i míra ekonomické aktivity, tj. podíl ekonomicky aktivních k populaci v dané věkové skupině. Ta u žen dosahuje celkově 51,3 %, zatímco u mužů 68 % (data za rok 2015). Například ale ve věkové skupině 30-34 let je rozdíl mezi ekonomickou aktivitou mužů a žen až 30 procentních bodů (66,3 % vůči 96,5 %). Míra zaměstnanosti je další faktor mzdových rozdílů. U žen dosahuje 48,1 %, u mužů je opět vyšší – 65,1 %. I zde je ve věkové skupině 30-34 let nejvyšší rozdíl až 30 procentních bodů. Rozdíly mezi mírou zaměstnanosti jsou i při zohlednění vzdělání – u nadprůměrně placených vysokoškoláků je míra zaměstnanosti žen 69 %, zatímco mužů až 79,2 %.

Tyto rozdíly jsou dány zejména mateřstvím – ženy se snaží sladit práci a péči o dítě, což zásadně ovlivňuje jejich příjmy. Ženy také častěji preferují práci na částečný (a tím pádem méně placený) úvazek než muži či nejsou tolik ochotny k lépe placeným přesčasům. V ČR je na částečný úvazek zaměstnáno 229 tisíc žen, oproti 89 tisícům zaměstnaných mužů.
4. Rozdílné preference rizika a benefitů

Muži si častěji vybírají povolání, která jsou nepravidelná, nepříjemná, nebezpečná, fyzicky náročná, za což dostávají vyšší mzdu (tzv. kompenzující mzdové rozdíly). Dokládají to nepřímo i české statistiky pracovních úrazů, ke kterým dochází u mužů dvakrát častěji než u žen, 11ti násobný rozdíl je pak třeba u počtu smrtelných pracovních úrazů (120 vůči 11 případům). Ženy též více upřednostňují při odměňování nejrůznější nepeněžní benefity (zejména více dnů dovolené, možnost tzv. sick days, možnost práce z domova, flexibilní pracovní dobu nebo zaměstnání blíže jejich domovu, atp.).
5. Změna přirozených vzorců ve společnosti

Mzdová nerovnost mezi muži a ženami neměří mzdovou diskriminaci! Rozdílné agregátní mzdy jsou vysvětlitelné nediskriminačními faktory, které jsou dané odlišnými preferencemi obou pohlaví, rozdílnou volbou povolání, vzděláním, odvětvím, rozdílnými pracovními návyky i obecně rozdílným postavením a úlohou žen a mužů ve společnosti. Snaha toto změnit znamená změnit přirozené návyky ve společnosti. Ty samozřejmě nejsou v čase konstantní a také se mění – ale spontánně a relativně pomalu. Feministickým aktivistům jde však o prosazení direktivní změny rolí obou pohlaví. K tomu potřebují rozbít institut rodiny, atomizovat jednotlivce, změnit veškeré dlouhodobé společenské vzorce chování, atd. Nenechme aktivisty, aby v tomto jejich levicovém konceptu dezinterpretovali data.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM