Sdílejte
Italský výrobce sýrů Roberto Brazzale, který stojí za rodinnou firmou Brazzale Moravia a sýry značky Gran Moravia, si podnikání v Česku pochvaluje. Zároveň Čechy důrazně varuje před přijetím eura. „Euro zcela selhalo, ale nikdo nemá vůli s tímto šíleným experimentem skončit, protože jsou zde značné politické náklady,“ tvrdí. Podle něj může společná měna prohloubit příští hospodářskou krizi. „Další krize bude mezi evropskými státy. Proto je euro největším nebezpečím pro mír v Evropě. Vytváří obrovský hněv mezi národy,“ uvádí v rozhovoru.
Komentář
30.10.2018
Jak se vám daří podnikání v Česku? 
V Česku se daří dobře. Myslím si, že tu je velmi dobrá kultura kvality. Daří se nám každý rok zvyšovat produkci a zlepšovat naše obchodní výsledky. Myslíme si, že Česká republika je velmi dobrou zemí pro byznys. Kombinace preciznosti, technologie a zdejší kultury je skvělá pro byznys.
Projevuje se podle vás ekonomický růst a rostoucí životní úroveň na tom, že lidé konzumují dražší sýry?
Samozřejmě. Čeští lidé značně mění své chování směrem k jídlu. Stále více jsou populárnější italské produkty. Věřím, že naše produkty jsou také vhodné nejen pro italskou, ale také pro každodenní kuchyni.
Jak se díváte na situaci na českém trhu práce? Máte problém s náborem zaměstnanců?
Máme problém jako další společnosti jak v maloobchodě, tak ve výrobě. Zvyšujeme mzdy a benefity. Myslím si, že český stát a centrální banka udělaly to nejlepší – jedná se totiž o správnou cestu, jak zvyšovat mzdy českých obyvatel. A vytvořit selekci mezi špatnou a dobrou prací. Jinak samozřejmě, že s tím máme problém. Ale schvaluji to, protože je to správná cesta, jak přinést českým obyvatelům bohatství. V České republice máte obrovské konkurenční výhody. Za dob Rakouska-Uherska jste byli nejlepší části monarchie. Bohužel tragédie komunismu vás střelila do nohy. Nyní je ale jiná situace.
Jaké jsou podle vás silné stránky České republiky? Co si zde pochvalujete?
Za posledních 25 let, co jsem v Česku, jsem ale fascinován vývojem. Rostete správným směrem, a to formou zvyšování konkurenceschopnosti. Je to opačná cesta, než jde Itálie. Politika, která je vedena v Itálii, snižuje příjmy zaměstnanců. My jsme ztratili 20 nejlepších let, a to v době, kdy celý svět zažíval obrovský hospodářský boom!
V České republice jste jedním z mála podnikatelů, kteří kritizují společnou měnu euru. Co vám na ní vadí?
Euro je slabá měna pro Německo a příliš silná pro Itálii. Znamená to, že nedává smysl držet stejnou měnu v tak rozdílných zemí. V Česku máte vlastní měnu a funguje to velmi dobře. Každý stát se snaží ochránit vlastní měnu, protože je vyjádřením finanční, politické a ekonomické situace v zemi při porovnaní se zeměmi jinými. Pokud nemáme jeden společný stát, který je kulturně stejný, tak to nedává smysl. Myslím si, že není správné mít jeden superstát. Euro se ukazuje jako selhání. Není už totiž založené na maastrichtských kritériích, ale na fikci, ve které centrální banka tiskne peníze, aby odkupovala dluhopisy především jižních zemí.
Euro zcela selhalo, ale nikdo nemá vůli s tímto šíleným experimentem skončit, protože jsou zde značné politické náklady a obrovské technické potíže s jeho rozmontováním. A je velmi těžké najít východisko z této situace, ale i přesto existuje. Navíc zde prezident Donald Trump nechce akceptovat měnový dumping Německa, které si prostřednictvím slabé měny zvyšuje své exporty.
Mnoho podniků v Česku by ale rádo přijalo euro. Zastáncem je třeba také viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar. 
Je to pochopitelné. Mnozí moji kolegové by si přirozeně přáli slabou měnu, ale byla by to pro průmysl pouze dočasná výhoda, která by i Česko dovedla do pasti, ve které je Německo, a pak by účet zaplatila celá země. Euro produkuje všude redistribuci nejen mezi různými zeměmi a regiony, ale také mezi společností. Euro vytváří velkou výhodu pro rentiéry, lidi, kteří nemusí pracovat. A samozřejmě výhody pro politické zájmy. Je to velmi špatné pro byznys. Ale co skutečně potřebujeme není měnová manipulace! Potřebujeme tržní situaci. Potřebujeme pravdu. Pravda znamená to, že pokud je země dobře řízená a je konkurenceschopná, pak se to projeví na měně.
Někteří politici ale poukazují, že není možná společná Evropa bez společné měny.
Je to hloupost: Česko ukazuje, že je to možné. Unionistická Evropa se ukazuje jako velký idealistický a krachující projekt, protože jde proti přirozenosti samotných lidí. Nepotřebujeme konstruktivistický idealismus jako byl komunismus. Potřebujeme realismus a více flexibility. Vy jste se vydali správnou cestu: rozdělili jste zemi a výsledkem je, že se vám daří. Švýcarsko šlo cestou autonomie kantonů a ukazuje se, že je to správná cesta, jak žít v míru. Bohužel ale vítězí idealismus ve smyslu velké Evropy. Všechny velké projekty vznikají z idealismu: komunismus, fašismus, nacismus. Současný evropský unionismus sice není stejný, ale je také založen na podobných základech. Není to ale pro demokracii a pro lidi. Je to pro plnění idealistických a politických zájmů. Je to jasné, že potřebujeme realismus.
Evropská centrální banka v současné době prostřednictvím kvantitativního uvolňování vytváří nové peníze, její bilance přesáhla 4,5 bilionů euro. Myslíte si, že je to stabilní měnová politika? 
Neudržitelná a velmi nebezpečná. Kvantitativní uvolňování bylo vytvořeno Draghim jen proto, aby zachránil Itálii před platební neschopností tím, že bude kupovat její veřejný dluh. Centrální banka koupila více italských bondů za poslední tři roky než jich od roku 2009 Itálie vydala! Maastrichtské euro už neexistuje, jsme v režimu „nouzového eura", ve kterém Evropská centrální banka v podstatě vzájemně sdílí veřejný deficit států. Tento postup poskytuje Německu obrovskou výhodu v exportu , ale je to otrávené jablko, protože Německo musí přijmout fakt, že Draghi tiskne peníze, aby zachránil Itálii, a za to mít pohledávky, které nebudou nikdy zaplacené. Dosáhly již 1 000 miliard euro.
Německo je v pasti: ztratilo kontrolu nad vlastní měnou a je nuceno živit deficit Itálie, Francie, Španělska. Šílené. Představte si, až němečtí voliči budou mít větší povědomí o situaci, co se může stát? Už v Itálii deflace eura vedla k protieurové vládě.
Nevede tak politika k morálnímu hazardu? Itálie nemusí podnikat reformy, protože dluhy za ně nakoupí centrální banka...
Samozřejmě! Draghi nadrogoval trh a způsobil, že jsme ztratili posledních šest let, jsme ve stejném bodě jako v krizi v roce 2011, kromě toho, že teď Evropská centrální banka podpírá italský dluh. Přestaňme žádat nemožné: neexistují reformy proveditelné v Itálii, které by mohly ospravedlnit rovnost kurzu s Německem. Některé regiony by to mohly snést, ale určitě ne celá země. Je to hloupost.
Co by Itálie měla udělat, aby se vrátila ke svým „zlatým létům", které prožívala v šedesátých nebo osmdesátých letech minulého století?
Odblokovat měnový kurz s Německem a přestat provádět transfery bohatství mezi severními a jižními regiony. Stejný model ale opakujeme v případě eura! Je to skutečně hloupé. Itálie potřebuje změnu ústavy, která zajistí více autonomie a zodpovědnosti mezi regiony. Švýcarsko je nejlepším příkladem. Potřebujeme více zodpovědnosti a nezávislosti.
Čím si vysvětlujete dlouhodobou stagnaci jižních regionů v Itálii?
Všechny data ohledně Itálie ukazují obrovské rozdíly. Severní Itálie (Lombardie, Benátky) jsou velmi silné, je zde nízká nezaměstnanost a tyto kraje ekonomicky rostou. Jiná situace je na jihu Itálie, kde jsou kvůli euru a transferům veřejných peněz na dně. Dokonce je na tom i lépe Řecko. Jak může být stejná měna na Sicílii jako v Německu? Jak je zde možné produkovat stejné zboží a služby jako v Německu? To nedává smysl.
V Itálii bychom měli s vlastní měnou ekonomický boom. Myslím, že zlatá léta mohou do země znovu přijít. Itálie má obrovský potenciál týkající podniků a máme nejlepší podnikatele. S vlastní měnou by došlo k depreciaci a podnikům by se vrátila konkurenceschopnost, nevyléčilo by to ale strukturální nemoci země.
Myslíte, že by pomohlo rozdělit Itálii na dvě části - na tu severní a jižní? 
Nechat, aby regiony, které to požadují, jako Benátsko, měly nezávislost, jako to udělalo Česko a Slovensko, to by byla nejlepší volba, ale dnes není proveditelná... Potřebujeme ale urgentně dát každé oblasti autonomii a zodpovědnost a utnout tyto transfery peněz z regionu do regionu. Pro příklad: V Sicílii jsou velmi dobří a pracovití lidé. Jejich motivace a naladění mozku jsou založené na tom, aby čerpali státní peníze. Není to správná cesta.
Není obdobná situace v případě evropských dotací? 
Žádná pomoc ekonomice není zdravá, protože mění povahu ekonomiky. Nejhůře je na tom společná zemědělská politika. S výrobními kvótami je to horší, než co bylo za komunismu. Transfery jsou také skryté a jsou stále méně nápadnější. Dotace jsou špatné, protože mění chování lidí a přestávají se snažit zvyšovat konkurenceschopnost svých produktů, soutěžit a získávat nové zakázky, ale jsou zaměřeni na získávání veřejných peněz.
Politici ale velmi neradi berou zodpovědnost za neúspěšné projekty...
To je normální. Co je šílené, že politici odmítají říct, že z eura není cesta zpět. Přitom každý lidský projekt může selhat. Vystoupili jsme i z habsburského mocnářství. Musíte proto mít vždy nějaký únikový východ pro každý projekt. Projekt sice bude mít značné politické a ekonomické náklady, ale je nutné tak učinit. Jiné cesty není.
Myslíte, že další krize bude větší než ta předchozí? 
Další krize bude mezi evropskými státy, bude totálně odlišná, politická a nejen finanční, a bude se týkat nerovnováh způsobených eurem... Proto je euro největším nebezpečím pro mír v Evropě. Vytváří obrovský hněv mezi národy. A stane se to postupně. Vše, co se stalo v dějinách, se dělo postupně. Vidíme to, co se děje v jednotlivých státech. Angela Merkelová a další tradiční politici už nebudou mít svou pohodlnou většinou. V Evropě roste populismus, který je jen důsledkem neúspěšného projektu Evropského unionismu.
Měla by se Evropská unie rozpadnout? 
Nikoliv. Evropa je vitální, ale komunitární, nikoli unionistická. Proto musíme zastavit její krachující projekty, jako je euro a centralizace, důslednou reformou. Pouze „Komunitární" Evropa, jako ta, kterou jsme znali před zavedením eura a Lisabonskou smlouvou, bude moci fungovat a poskytovat mír a prosperitu. A pravomoci se předají především národním státům. Potřebujeme více odpovědnosti, decentralizace a méně transferů. Není psáno v Bibli, jaká má Evropa být, EU je jedna z mnoha možných forem, je chybná a riskuje, že se rozpadne. Evropa budoucnosti se bude muset oprostit od idealismu a vrátit se k realitě.
Existují ale argumenty, že když budeme patřit pod silnou EU, tak se ubráníme Číně nebo Rusku. 
Naopak. Ty nejefektivnější státy na světě jsou malé. Není totiž žádná výhoda vytvářet jeden velký superstát, naopak je zde spousta hrozeb. Nejlépe to vysvětluje rakouská ekonomická škola. Čím je jednotka větší, například jedna společnosti, pak svou chybou ovlivní všechny a není vidět. Pokud je konkurence mezi státy, pak je více efektivity. Já to sám vidím: můj konkurent udělá chybu a já vím, že to je špatná cesta. Pokud udělá něco správně, pak slyším mé manažery, jak mi nadšeně říkají, že to musíme zavést také.
Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas.
ROZUMÍM